Informační server o lidské sexualitě

BDSM komunita slaví přelomovou změnu. Světová zdravotnická organizace (WHO – World Health Organization) vyjmula konsensuální BDSM a fetišismus, kterým jedinec neohrožuje na životě sebe a jiné ze seznamu duševních poruch.

Ahoj. Jsem celkem normální ženská (33), která touží po mazlení a sexu s tím koho miluji. Mám o 7 let mladšího přítele, ale to si myslím není podstatné .Vizuelně to stejně není poznat, lidé co nás neznají si myslí spíš opak. Přítel je pohledný a docela dost úspěšný v práci.

Problém je ten, že se skoro vůbec nemilujeme. Jsme na sebe milí to ano, aby to nevypadalo, že se mlátíme nebo tak něco. Jen mám dojem, že mu chybí tahle normální potřeba nebo co. Jsem už vážně zoufalá. Jsme spolu čtvrtý rok a v podstatě je to pořád stejné. Ze začátku jsem nechtěla nic uspěchat, říkala jsem si, že se třeba stydí, když jsem starší nebo tak něco, ale v podstatě je to tak pořád. Myslíte, že je u někoho normální, aby to skoro vůbec nepotřeboval? Já na to myslím kudy chodím, možná i proto, že to nemám a rozhodně to není tím, že bych byla míň unavenější než on. Večer se krásně přitulíme, já zády k němu tak, že ho cítím přesně na tom správném místě, ale tím to končí. Aktivity z mé strany většinou končily fiaskem, prostě jsem pochopila, že tak se mu to nelíbí, takže čekám a čekám… a jsem nervózní čím dál tím víc, pak jsem vděčná když mě tak jednou za měsíc vezme na milost (o nějakém experimentování nemůže být samozřejmě ani řeč  – nebyla bych proti)a pak zas čekám… Taktní promluvy takzvaně od lesa byly k ničemu, možná se to ještě víc zhoršilo. Dokonce jsem se uchýlila k podlému činu a zamíchala mu do jídla Viagru, ale nic se nestalo!!

Napadá mě už jen jediné,nemůže být nějak skrytě homosexuální? Jak to zjistit a ještě to víc nezhoršit? Popř, jak mu pomoci? (nebo spíš mě)?

Děkuji za případnou radu a pomoc jestli nějaká existuje. Ahoj IVETA