Chemický koktejl zvaný zamilovanost
V průběhu dlouhé historie lidstva bylo tradičně považováno za sídlo lásky a zamilovanosti srdce. Jeho symbolika koneckonců přetrvává dodnes a zejména v polovině února si všichni připadáme jako aktéři béčkového hollywoodského filmu „Srdíčka útočí“. Vědci přitom již dávno odhalili, že láska se rodí v naších myslích čili v mozku. Její vznik a vývoj pohání celá řada chemických látek, z nichž se mixuje třaskavá směs zamilovanosti. Lakonicky řečeno, láska je pouhá chemická závislost mezi dvěma lidmi. Anebo ne? :-)
Začíná to testosteronem
Prapůvodcem všech milostných pletek jsou pohlavní hormony: testosteronu (u muže) a estrogeny (u ženy). Tyto hormony jsou zodpovědné za sexuální pud a bez nich bychom se nikdy nebyli po hlavě vrhli do dobrodružství zvaného láska a zamilovanost.
Milostné pobláznění
Pokud jsou k sobě lidé fyzicky přitahováni, vyřinou se do krve proudem neurochemikálie na bázi adrenalinu. Proto pociťujeme bušení srdce, pocení či zčervenání pokožky. Jmenovitě se jedná hlavně o fenyletylamin, dopamin a noradrenalin. Tyto tři látky, přirození bratránci syntetických amfetaminů, nám dohromady zajišťují pocit zamilovanosti či jakéhosi omámení. Díky nim se čerstvě zamilované páry cítí energicky a doslova se vznášejí. Vděčí jim i za to, že dokáží promilovat dlouhé hodiny a proklábosit celé noci, aniž by cítili zvýšenou únavu. Dalšími typickými příznaky působení těchto látek jsou soustředění veškeré pozornosti k objektu zájmu, ztráta chuti k jídlu, touha a povznesená nálada. Muži tento milostný koktejl produkují rychleji a snadněji než ženy, což je způsobeno jejich vizuálnější přirozeností. Pro ty, co zrovna nejsou zamilovaní, mám jednu dobrou zprávu. Bohatým zdrojem fenyletylaminu je obyčejná čokoláda. Pokud se tedy cítíte provinile, že jste na hnědavých tabulkách doslova závislí, věřte, že mezi vámi a čokoládou existuje chemicky podložený milostný vztah. :-)
Mazlení a sex
Jako hlavní „mazlící chemikálie“ byl identifikován hormon oxytocin. Je to stejný hormon, který u žen indukuje porod a po porodu navozuje a udržuje produkci mateřského mléka. Pod jeho vlivem se ženy i muži stávají klidnějšími, mírumilovnějšími a citlivější k potřebám druhých. Oxytocin hraje důležitou roli v pocitech romantické lásky, ale i sexuálního vzrušení. Ve větší míře se vyplavuje při orgasmu a upevňuje pouto mezi partnery. Oxytocin je zajímavý i tím, že jeho vyplavení je možné spustit jak fyzickým kontaktem, tak pouhou představou milované osoby.
Pevné pouto
Když zamilovanost poleví, přebírá velení jiná skupina chemikálií, které znáte pod označením endorfiny. Jde o přirozené analogy morfinu, tedy vskutku nefalšované opiáty. Mají zklidňující účinky, navozují pocit intimity, spolehlivosti, jistoty a vřelosti, tlumí také bolest. Nepřinášejí tolik vzrušení a omámení jako fenyletylamin, ale jsou stálejší a více návykové. Čím déle spolu dva lidé setrvávají v manželském (partnerském) svazku, tím pravděpodobnější je, že už spolu zůstanou navždy. Stali se závislými na endorfinech a jakémsi manželském poklidu. Je to právě absence endorfinů, která způsobuje, že pokud jsou dlouhodobí partneři od sebe odloučení, vzbuzuje to v nich zvláštní bol a touhu. Absence endorfinů hrají velkou roli i v případě smutnění ze ztráty partnera. Endorfiny se stejně jako oxytocin ve vyšší míře vylučují při sexu, ale i jiném typu fyzického kontaktu, při cvičení a jiné fyzické aktivitě.
„Láska na bázi adrenalinu, je hlavně o nás samotných, hřeje nás pocit, že jsme milováni. S endorfiny skutečně milujeme.“ (M. Goulston, profesor psychiatrie z kalifornské univerzity)
Dalším hormonem, který hraje roli v dlouhodobém monogamním svazku, je vazopresin (antidiuretický hormon). Někteří vědci se domnívají, že vazopresin a endorfiny ve svých účincích jdou proti dopaminu a fenyletylaminu, čímž se dá vysvětlit, proč vášnivá láska uvadá úměrně tomu, jak mezi partnery vzniká pevné pouto. Po dvou, třech letech vztahu, je vášeň téměř úplně pryč. Pak se vztah buď rozpadne nebo, pokud se stihlo vytvořit dostatečně silné pouto, přetrvá. Nezoufejte a nevzpomínejte nostalgicky na žhavé začátky vztahu. Oxytocin, vazopresin a endorfiny stále hrají ve váš prospěch a jen tak nepřestanou. A dost možná, že svého partnera máte jen docela obyčejně rádi proto, jaký je.
RSS titulní stránka
krucipisek říká:
Markita: krásně vystiženo.Je fajn, že jsi šťastná, a toho svého „prince“ máš…
krucipisek říká:
jo jo, je to složitý… Vždycky, když se zamiluju, chemie na mne působi asi v příliš velkých dávkách. Jsem ochotna tolerovat partnerovi cokoliv, žít „jeho“ životem a než se vzpamatuju, jsem bez svých dosavadních kamarádů, a chci-li od něj, aby začal tolerovat taky on mne, nějak to nefunguje. Píšu to tu moc zjednodušeně, je to daleko složitější, ale ani ve svém věku to nedokážu zvládat a ovládat. Prostě když miluju, tak miluju – a je mi příjemnější napsat – celým svým srdcem, než všemi hormony.
Markita říká:
Sophie: Je to jak říká petmk a godi. Prostě dokud do toho nepůjdeš a nezkusíš to, tak nezjistíš, jakou budoucnost ten vztah má. To prostě dopředu zjistit nejde. Znám hodně lidí, kteří měli prvních pár týdnů/měsíců pocit, že tohle je ten pravej a na celý život (a že to vůbec není chemie a že to vůbec není o sexu…), že si s ním strašně rozumí, plánovali společný život atd a pak chemie vyprchala, zjistili, že s tím člověkem už nemají nic společného a vztah prostě skončil. To se stává. Jen když tak uvažuju, tak je zajímavý, jak ta příroda to dokáže skvěle zařídit, že si celou dobu myslíme, že nás žádná chemie neovládá :o))
petmk říká:
Sophie: Poznat se to dá hodně těžko. Pokud tvj partner má nějakývlasnoti, který by ti normálně vadily a dokážeš je rozpoznat, tak je to indicie, že k rozchodu může dojít. Jkao třeba ta nesamostatnost u toho tvýho bývalýho. Jinak to nepoznáš, přijde to časem.
godi říká:
Sophie: to asi nikdy nepoznas, a nikdo nema na zacatku vztahu jistotu.. proste si tim musis projit a doufat ze to bude OK. Ja mam kluka, oba jsme velmi rozdilny,ale prosto oba vime ze bez toho druheho nechceme byt, v zakladnich vecech se shodneme.. jsme spolu 2,5 roku, stavime domecek a mluvime o svatbe
Sophie říká:
já se nedávno rozešla, právě proto, že ta zamilovanost nepřešla v nic silnějšího ani stálejšího, brala jsem ho jako kamaráda a přestal mě přitahovat i fyzicky, ani sme se nemilovali… Ale teď jsem potkala někoho, je přesnej opak toho prvního, umí mě rozesmát, není na mě závislej a je samostatnej a mně je s ním strašně pěkně. Když jsem s ním, mám pocit, že se nemusím ničeho bát, že se o mě dokáže postarat. Jenže jak mám poznat, že až vyprchá tady ta zamilovanost, zůstane mezi náme něco stálejšího? Oba jsme docela rozdílní, i když v názorech na život se shodneme. Jak poznám teď, že to vydrží potom??? Nechci už ublížit sobě ani tomu druhýmu :-(
Markita říká:
blobloblo: Souhlasím s petmk a gobi, ono i bez těch roztřesených kolen to může být super (a ta kvalita je pak úplně jiná), jenom jsem Tě chtěla povzbudit… ono to není tak, že na začátku vztahu je ta zamilovanost a ta pak už zmizí a nikdy tam není… řekla bych, že i vztah jede tak trochu ve vlnách a čas od času mám pocit, že se cítím tak jako na začátku; na ty krásné chvíle a na to cos tehdy cítila, na to zvláštní chvění si můžeš vzpomenout a my si jej třeba s manželem občas něčím bezděky připomenem a já si zas připadám jako ta holka co se jde prvně milovat se svým vysněným princem… Takže nezoufej, nejsi na tom špatně, řekla bych :o) A za sebe můžu říct, že i když zrovna nemám to období „třesoucích se kolen“, považuju se za nejšťastnějšího člověka na světě, protože zase cítím obrovskou důvěru a souhru a… však víte.
petmk říká:
blobloblo: Zdá se, že to není zamilovanost , ale že ho máš ráda. Ten intenzivní pocit, c popisuješ, po nějaké dovbě zmizí a buťo nezůsytane nic, nebo zůstane to, co práv teď prožívá.Pokud ohle cítíte oba a nemáte žádný problém (alkohol, agresivita,…), tak jste na nejlepší cestě k celoživotnímu vztahu.
godi říká:
blobloblo: neuvadis kolik ti je… me je 26, memu priteli 29, jsme spoli pres dva roky stavime domecek a chceme se pristi rok vzit a taky se mi nerozklepou kolena a nerozbusi srdicko jako kdyz me bylo 16… ale i presto bych ho nevymenila za nic na svete.. dle meho to neni jen o tom buseni srdicka a rozklepanych kolen.. nerikam ze to s vekem mizi.. ale u me to tak funguje… a spis mi zalezi na necem uplne jinem.. jaky ten clovek je, ja se s nim citim, zda si mame co rict, zda si dovedu predstavit svoji budoucnost s nim, zit a mit s nim deti.. pokud si na tohle odpovim ano tak prece neni duvod ho opoustet.. proc taky??
blobloblo říká:
Mám malý problém, není to vlastně problém, teda pro mě velký, ale moc dobře si uvědomuju, že se to neděje jenom mě…Mám přítele, sme spolu dva měsíce, je úžasnej, vím, že je úžasnej, je to vlastně dokonalej chlap, hodnej, chytrej, má své vlastní cíle, má práci, která ho hrozně baví, když sem s ním, je mi dobře, je mi moc dobře, možná sem i trochu zamilovaná, ale není totakové to obrovské zamilování, takový to, když vám buší srdce, když se můžete zbláznit…to sem samozřejmě několikrát prožila, ale rychle mě to přešlo, jakmile sem toho chlapa dostala…u tohoto to sice necítím až tak silně, ale je mi s ním dobře a nemám potřebu od něho utíkat…nevím, co je správný…nevěřím tomu, že potkám někoho u koho mi bude bušit srdce další rok a buudu si jím jistá…ale nadruhou stranu mám pocit, že možná tomuhle něco maličko chybí…neptám se na to, comám dělat, vím, že si to musím vyřídit sama se sebou a že se to třeba časem nějak prostě bude vyvíjet, ale chtěla bych vás poprosit, ať se k tomu nějak vyjádříte, dík…
cilli říká:
Anonym: s pritelem, se kterym jsem byla tri roky, ta zamilovanost vypadala taky tak, ze jsme oba meli pocit ze ten druhy je dokonaly a ze se mu nikdo druhy na svete nevyrovna…pak jsme zacli videt chyby, za sebe muzu rict ze me obcas zaujal i nekdo jiny, ale porad jsme chteli byt spolu a meli pocit ze bez sebe nemuzeme zit, mozna vic nez na zacatku. Po trech letech prisla diky okolnostem krze (ne prvni), a pritel najednou zjistil ze s dlouholetou kamaradkou to ma vlastne lepsi…
Honzík říká:
U mně je impulzem k zamilovanosti k babě jednoznačně její figura. Jakmile má štíhlej pas, širokej zadek a pořádný „visáky“, jsem v tom až po uši. Takže jednoznačně hormonální záležitost.
ProfWeise říká:
Zamilovanost skutecne neni nic vic nez chemicka zavislost a docasna „porucha osobnosti“, de facto podvod na biochemicke bazi, kterym si mozek vynucuje iracionalni podrizeni veskerych intenci jedince naplneni jeho ciste biologicke funkce. a to vse za cenu generalizovane intelektualni disfunkce(soustredenost, prirazovani priorit a rozhodovani etc.). Clanek je zajimavej pokus o nahled na tenhle vecnej a z pohledu beznyho cloveka opomijenej aspekt lasky. Ale nahled prilis zjednodusenej…kez by to bylo tak nekomplikovany. Chapu ze kognitivni schopnosti prumerny masy jsou omezeny…takovemu ctenari je vse potreba predkladat co nejvice jasne a srozumitelne, nicmene nektery v clanku zminovany informace jsou ponekud zavadejici az spekulativni, e.g. spojeni s ADH vyzniva spis komicky. Jiste, jsou hormony s pomerne sirokospektrym ucinkem(umoznenym treba vyuzitim cAMP jakozto sm), ale predstava ze momentalni pevnost vztahu koreluje s tim, jak casto chodim na zachod… Jsou mnohy hypotezy ohledne neurobiologicky determinace zamilovanosti, z tech novejsich a zajimavejsich napriklad souvislost se zvysenou koncentraci NGF(nerve growth factor), ale stejne toho vime strasne malo. Coz je ale vetsine obycejnejch lidi uplne jedno, hlavne ze to nejak funguje, i kdyz jen kratkodobe…
George říká:
Krasnej a zajimavej clanecek, alespon ted vim, co presne znamena tech par latinskejch slovicek, ktere obcas slycham od romantickejch tvoru opacneho pohlavi ;-) Diky!
Anonym říká:
Leeloo! Proč se obhajuješ? Záleží přece pouze na tobě a tvém příteli, na ulici také nevysvětluješ kolemjdoucím proč nemáš ráda třeba červenou barvu. Se svým přítelem stavíme rod. domek, už při plánování bylo počítáno se dvěma ložnicemi, mezi důvody které uvádíš bych ještě přidala noční sledování tv. Osobně ti držím palce!
bublina říká:
Jak se pozna ze je zamilovanost pryc? Ze zmizela u meho prvniho pritele jsem poznala snadno, zacal se mi vyhybat, nechtel se se mnou bavit, choval se ke me osklive, … Jak jsem to resila? nijak, byla jsem smutna, obcas si pobrecela a celala az zamilovanost odezni i u me :-) Ve druhem pripade to slo postupne, niceho jsme si nevsimli a najednou jsme byli jen kamaradi :-) A jak jsme to vyresili? jednou jsme si uz jen formalne rekli, ze uz spolu tedy asi nechodime, ze jsme jen kamaradi. A ted uz je to skoro rok a rekla bych ze zamilovanost trva porad, jen se trochu zmenila. Mozna v lasku, doufam. A jak to resime? nijak. mame se radi, takze neni co resit.
A co kdyz zamilovanost zmizi? Nad tim nema smysl premyslet, jakmile by nad tim clovek zacal takhle uvazovat, tak je asi neco spatne.
Cephaelis říká:
Anonym: Petmk má pravdu. Když zamilovanost odchází, začneš na člověku najednou vidět spoustu chyb, které jsi dřív zamilovaně tolerovala. Mně začalo na bývalém vadit, že chodí pravidelně do hospody, vadilo mi, jak se obléká, že je sobecký a vlastně nám to nikdy úplně neklapalo ani v sexu. Proč jsem se do toho člověka zamilovala? Každý se na začátku snaží dělat se lepší a on měl i své kladné stránky (inteligence, smysl pro humor atd.). Potřebovala jsem čas, aby mi spadly růžové brejle a abych ho prohlédla. Trvalo mi to rok.
Leeloo říká:
No nevim. Rekla bych ze me soudite dost drsne na to ze neznate me ani meho partnera a ani nas vztah. Ja nerikam ze nas system musi fungovat pro kazdeho a ani nerikam ze se nikdy nezmeni v zavislosti na situaci a detech atd. Treba jsem precitlivela ale ja mam opravdu nekdy potrebu byt sama a rozhodne nechci aby se ke me partner pridaval pokazde kdyz masturbuju protoze nekdy nemam naladu na sex ale jen na to si to udelat. Pokud jde o pousteni vetru tak to byl jen jeden proklad. Ja si samozrejme pred nim nekdy prdnu a on prede mnou taky. Nestydim se pred nim ale neni mi to prijemny a nevidim duvod proc by ve vztahu nemohlo zustat trochu romantiky i po nekolika letech. Hlavni duvod k oddelenym loznicim ale je to ze pritel hodne chrape a ja mam strasne lehkej spanek. Kdyz pak vstavam do prace v 6 a nemuzu do 4 usnout protoze pritel usne hned a vedle me hlasite chrape tak je to celkem spatny a rozhodne to neprospiva vztahu… Pouze konstatuju ze od ty doby co mame kazdy svuj pokoj tak jsem vic uvolnena a vyspala a myslim ze nam to jen prospelo ale kdyby pritel nechrapal tak bych s nim moc rada nektere noci usinala a probouzela se a jen nekdy kdyz by jsme jeden nebo druhy meli potrebu by jsme spali oddelene ale podstat je v tom mit ten svuj prostor kdyz se clovek potrebuje odreagovat. Nevim jak to bude v budoucnu ale pokud budem stale zamilovani a budem chtiti byt dal spolu tak verim ze neco vymyslime aby to vsem vyhovovalo vcetne deti.
petmk říká:
Anonym: U mě toposledně bylo tak, že jsem si postupně začal uvědomovat, že holka není ideální. Všímal jsem si maličkostí, který jsem přehlížel. Přestal jsem tolerovat věci, který jsem velkoryse přehlížel (třeba to, že si občas s partou zapálila,…). Objevilo se tolik rozdíl, že jsem to neustál a byl konec.
Anonym říká:
petmk: no promin, ale fakt nechapu, proc by se na to nedalo odpovedet. Ja prece nechci nakou erudovanou odpoved, ktera by byla natolik obecna, aby pasovala na vsechny zvtahy. Chtela jsem jen slyset par konkretnich pripadu jednotlivych paru, myslim, ze neni tezke pojmenovat to, tech ,,plno veci,, , jak ty pises. Myslim si, ze kdyz tim nekdo prosel, dokaze popsat, co se v nem a ve vzahu odehravalo nebo odehrava. Je mi jasne, ze kazdy vztah je jiny, to mi fakt vysvetlovat nemusis. Myslim, ze tva odpoved je mi uplne na nic, ale diky i za ni.
petmk říká:
Anonym: Kadý vztah je jiný a pokaždý se to projeví jinak. té dobyrohoduje plno věcí. jak moc si tidva vyhovují, jak často se vídají,… Je to postupná změna, takže si delší dobu nemusíš ničeho všimnut najednou koukáš, že se vztah měnil… Není to nic, a co by se dalo jednoduše odpovědět.
Anonym říká:
Dik za upozorneni, ze je to v clanku, ale umim cist. Ptala jsem se spis na zkusenosti i ostatnich lidi, nez jen autora clanku. Napr. po jak dlouhe dobe, byla ta zamilovanost pryc a jak to poznali atd.
petmk říká:
Anonym: Máš to v článku. Zamilovanost odezní, to je fakt. A řešení? Buďto se ze zamilovanosti vyvine něco víc, nebo je konec. Třetímožnost je, že se dva dají dohromady kvůli zamilovanosti a pak jsou spolu z rozumu, ale to já bych asi nezvládl.
Anonym říká:
Souhlasite vy, co mate dlouhodobejsi ztahy, ze ta zamilovanost nakonec odezni? Nevadi vam to, popr. Jak to resite?
petmk říká:
bublina: To je fakt. Slunce, seno, cosi je přímo ze života.
bublina říká:
petmk: „To je tak, když myslím rychlej, než píšu.“ Nebo spis ten Alzheimer diktuje rychleji nez stihas psat :-)
Krestany netreba smirovat, staci si vybavit Kelisku v nejake Troskove komedii :-) Nebo jakykoliv jiny film :-)
petmk říká:
bublina: To je tak, když myslím rychlej, než píšu. oc přesným postupu křižování nic neím, protože křesťany nešmíruju. eště by se mě z nich udělalo špatně :-/
bublina říká:
petmk: Premyslela jsem, jakou podivnou tranformaci se z babicky stal „bičak“ :-) Napadlo me, jestli ti to nahodou nediktoval ten Alzeimer :-)
Rejpava: az k dratence se nikdo nekrizuje (posledni pohyb vetsinou miri na solar plexus) :-)
Dědek říká:
Pozor – skleróza začíná ve 20!!!
petmk říká:
bublina: Důchodci si nepovídají sami se sebou, ale s Alzheimerem. Jednou se takhle stalo, že do obchdu přišla bičak a furt se křižovala. prodavačce to bylodivný, tak se jí zeptala, co to má znamenat. Babička na to: „To já jen abych si pamatovala, co mám koupit. Hlávku zelí, dva melouny pro vnoučata a drátěnku.“
Prdinek říká:
bublina: jeste, zes mi to vysvetlila :-))) A na to uhniti se tedy davej dvojiteho bacha :-)))
bublina říká:
Prdinek: To neni preklep, to je starecka samomluva. Vidam spousty duchodcu v MHD, jak si polohlasne hovori sami se sebou :-)
Jinak myslim ze by si ho uhnit nenechal, ma ho docela rad. Mozna by ho jen presadil do jine zahradky :-)
A jeste technicka, (" jinak mu uhnije a mas utrum") i kdyby mu uhnil, tak mam smulu, protoze „utrum“ ma uz nejaky Petr Stepanek ( viz http://www.nic.cz/…wsing/domain?… ):-)
Prdinek říká:
Kruci :-( Uz delam preklepy jako Godi :-)
Prdinek říká:
Prdinek: jinak mu uhnije a mas utrum :-)))
Prdinek říká:
bublina: spravny udrzovaci – opecovavaci rezim :-))) Spravne mnozstvi zdrave stravy, tak akorat sexu, ciste prostredi a hlavne nepretezovat :-)))
bublina říká:
Prdinek: Co navrhujes proti hniti? Zmrazit, zavarit, ususit nebo co nejdriv sezrat? :-)
Dědek říká:
Cephaelis: to je přesně ono, příjdou totiž chvíle, kdy je potřebná pomoc v nemoci, to čemu se říkalo posloužit mu či spousta jiných věcí, které s prvotní zamilovaností nemají nic společného. Dá se od toho utéct, ale to je projev nezralosti jak osobní, tak vztahu.
Prdinek říká:
bublina: jen aby ti nezacal „hnit“ moc intenzivne :-)))
bublina říká:
Mam pocit ze pritel byl v nasem vztahu zraly hned od zacatku :-) Me to zrani nejaky mesic trvalo :-)
Cephaelis říká:
Leelo: „Pokud si potrebuje nekdo prdnout tak to neni neprijemna situace protoze je tam clovek sam:))) muzu masturbovat kdy se mi zlibi aniz bych si musela pripadat blbe a on to samy.“
No, existuje takové rčení o pokročilosti vztahu: „A jak jste spolu daleko? Už před sebou prdíte?“ SIce trochu naturalistické a už vůbec ne romantické, ale vyjadřuje to přesně podstatu dlouhodobého vztahu. Proti začátkům vztahu už partneři nemají potřebu si na něco hrát a tolerují se se vším všudy. Pokud to tak nefunguje, svědčí to podle mě o nevyzrálosti vztahu.
Hadek říká:
Tak když jsem to tak přečetl, mohl bych si myslet, že jsem za vodou :) S přítelkyní bydlíme od střední školy (cca 3 roky)-chodili jsme na stejnou střední, na stejný rok jazykovky a teď na stejnou VŠ. Protože máme stejné koníčky a oba jsme introvertní, jsme spolu i doma neustále 24/7. Pro mnoho lidí je to nepochopitelné, ale podle mě, když vztah zničí ponorka po pár měsících, za moc nestál..ale možná my jsme takové divné výjimky..
cilli říká:
ja si taky myslim, ze ve vztahu, kde je problem s bydlenim v jedny mistnosti, by behem spolecneho zivota mohlo prijit dost problemu. Ja osobne si neumim predstavit zit s nekym, s kym se nedokazeme absolutne tolerovat.
petmk říká:
Já jsem to pochopil tak, že není potřeba dělat řadu kompromisů. Pár jich sice odpadne (budu spát na levé straně postele, v noci zavřeme okno, aby sem nelítali komáři,…), ale nic to nemění na faktu, že tam ty kompromisy jsou. Mlčet o nich ničemu nepospěje a rozhodně se jich rozělením ložnice nezbaví.
Co se týká těch větrů, nezbývá než souhlasit. CO se masturbace týká, tak to je přirozená věc. Když mě u toho sleduje partnerka, tak t přece není problém, aspoň se něco přiučí. Když se přidá, tak to taky nebývá k zahození.
Mě by ale zajímala jedna věc. Vyjdu ze tří předpokladů:
Dám-li to dohromady, tak je jasný, že se pravděpodobně dřív nebo pozděj sestěhují do jedné ložnice. Potom bude zajímavý, jak se snesou a jestli nebude pozdě na řešení „noční nekompatibility“ ve chvíli, kdy už v tom budou děti…
Prdinek říká:
Cephaelis: moc bych to nedramatizoval. Protoze se bavime obecne, pouziji primer s jidlem. Prijdu domu a rikam, si: „bodl by nejaky rizecek“, a zena me privita otazkou: „udelam spagety, ano?“. No a ja to v duchu zhodnotim, ze to neni spatna volba a schvalim to. Nevysloveny kompromis :-) Jako riziko bych nevidel uslapnutost, ale spis nedostatek komunikace a z toho pramenici střadani napeti az k vybuchu a vycitkam, ze „ja porad ustupuji a ty to nevidis!“. :-( Ono je to ve skutecnosti slozitejsi, ale podstatna je ta primarni ochota ke kompromisu a, ze ho clovek nevnima jako prohru, ale jako dohodu, domluvu, nic vic, nic min. Ano, vzdycky budem urcite uzavrene kompromisy vnimat jako prohry, pripadne vyhry, ale myslim, ze vetsinou jde jen o domluvu.
Cephaelis říká:
No, mě na Dědkově příspěvku zaujal termín „nevyslovený kompromis“. Znamená to, že se partnerovi sami od sebe přizpůsobujeme, aniž by nám o to musel říkat? Trochu jsem se nad tím pozastavila, protože já to chápu spíš tak, že i ten nevyslovený kompromis je (nebo by měl být) druhou stranou vnímán a doceněn jako kdyby vyslovený byl. Pokud budu systematicky partnerovi ustupovat bez toho, aby znal moje stanovisko, můžu se snadno dostat do pozice ušlápnuté chudinky.
Prdinek říká:
Ano, kazdy by mel mit svuj „soukromy kout“ a ani to nemusi byt cela mistnost (tedy pokud nechce zrovna masturbovat o samote). Reseni jake zvolila Leeloo s partnerem mi pripada trosku moc „rozumove“. Takovy „snatek z rozumu“. Ano, jsme spolu radi, muzeme mit i sex, ktery se nam libi, ale to je tak vse :-) Manzel kolegyne z prace se pry ptava cerstve zamilovanych, zda uz pred sebou prdi :-) A o tom to presne je :-) Kdyz se stydite pred sebou i uprdnout, tak co budete delat az budete nemocni, budete smrdet potem a vubec nebudete prijemni? Zavolate „pomoc“? Dekuji, takovy odtazity vztah bych nechtel. Myslim, ze Leeloo s partnerem neziji spolu, ale jen vedle sebe :-(
Prdinek říká:
petmk: myslim, ze pocitas uplne nesmysly :-) Vubec jsi dědka nepochopil. Souhlasim s Dědkovym predposlednim prispevkem.
Dědek říká:
Těmi 99,9 % procenty myslím to, že partnerovi musí vyjít naproti víc – daleko víc než půl cesty.
petmk říká:
Dědek: Myslím, že se pleteš. Počítej se mnou: Den má 24 hodin. Jestliže ti dva pracují, znamná to, že min. 8,5h jsou venku z bytu, tudíž se nesetkají. Počítám-li i cestování a psánek, jsme na 16 hodinách odloučení denně. 8 hodin, kdy by eventuálně byli spolu, není rozhodně 0,1% všech kompromisů. Navíc společný byt je o tom, že se musí platit nájemný, inkaso… Musí se dohodnout, jestli se koupí nový koberec, nebo hifina… 1/3 času tráví v jednom bytě v bdělým stavu, naíc spoečný živobytí… Viděl bych to tak na 20% maximálně, ne na 99,9%. Co se týká doporučení psyhologů, tak podle nich by měl mít každý místo, kam se může schovat i před partnerem. V mým případě je to dílna,která je moje království a běda tomu, kdo do ní vleze bez mýho svolení. Když něco, uteču tam a mám klid od celýho světa. Otec má zase pokoj po sestře, říká mu „trucovna“. Máti se zase skrývá na zahradě, na skalku jí nikdo nesmí…
Dědek říká:
Ono jde – to lze vycítit i z následujícího povídání – že nejde jen o to oddělené spaní, ale že každý si žijete svůj život. To je dobré, pokud soužití nemá za cíl založení rodiny, plnohodnotný vztah stojí na neustálém kompromisu, 99,9% kompromisů navíc zůstane nevyslovených. Umění žít s někým je věc, kterou nemá člověk vrozenou, ale učí se jí hlavně od svých rodičů a nejbližších – leeloo – jak to fungovalo u tvých rodičů? – že nedovedeš koexistovat v těsné blízkosti někoho, kdo by ti mněl být nejbližší? – no a k tomu dítku, protože se nenaučilo způsobu soužití, kdy jeden dokáže druhého respektovat natolik, že mu nevadí v jakékoliv situaci, tak ho odsuzuješ k zákonitému selhávání v jeho budoucích partnerských vztazích. Leda že by šlo jenom o tu občasnou soulož a jistou usporu času a peněz z bydlení v jednom bytě místo dvou a vaření v jednom hrnci.