Jak udržet vztah na dálku

Minulý půlrok jsem měl možnost vyzkoušet si vztah na dálku, pobýval jsem totiž delší dobu mimo republiku. Pokud máte svoji milou/svého milého pravidelně u sebe, připadá vám pouhá myšlenka na odloučení naprosto nemyslitelná. Nakonec se to ale přežít dá, můj vztah z toho vyšel mnohem silnější a taky jsem měl možnost vyzkoušet plno věcí, které bych jinak asi nezkusil.Minulý půlrok jsem měl možnost vyzkoušet vztah na dálku, pobýval jsem delší dobu mimo republiku. Pokud máte svoji milou/svého milého pravidelně u sebe, připadá vám pouhá myšlenka na odloučení naprosto nemyslitelná. Nakonec se to ale přežít dá, můj vztah z toho vyšel mnohem silnější a taky jsem měl možnost vyzkoušet plno věcí, které bych jinak asi nezkusil.

Dopisy a balíčky

Určitě je dobré občas poslat svojí lásce dopis. Nemyslím tím mail nebo SMSku, ale naprosto obyčejný dopis psaný rukou a poslaný poštou. Není to nikterak drahé (Známka „celá EU“ stojí lehce přes půl eura) a příjemce to určitě velmi potěší (i když nutno přiznat, že o něco víc to asi potěší ženu – ta si ten dopis určitě schová a bude v něm ještě po pár letech se slzou v oku listovat).

Od dopisu je jen krok k balíčku – opět se nemusí jednat o žádnou superobjevnou věc, ale zkuste se zamyslet, co by mohlo osobu na druhém konci světa potěšit. Pytlík oblíbených bonbónů, zapomenutý plyšák, zajímavý obrázek nebo kousek spodního prádla. Doporučuji balit hlavně nerozbitné věci, něco, co lze přinejhorším postrádat a cestou se to nemůže zkazit. Občas se něco na poště zapomene (moje zkušenost – 1 dopis z asi 12 nepřišel mě, do Čech dorazilo vše). Ceny opět nejsou nijak odrazující, poslat balíček stojí od 3 do 10 eur, podle váhy.

Povídky

Určitě je dobrý nápad vložit mezi listy dopisu i nějakou vlastnoručně napsanou povídku, básničku nebo přikreslit obrázek. Já jsem posílal „domů“ erotické povídky, řekl bych, že to mělo velmi pozitivní odezvu – několik povídek mi taky přišlo a navíc jsme po příjezdu některé fantazie i vyzkoušeli. Není moc dobrý nápad, stahovat tyhle věci z internetu, představivost snad má téměř každý slušně vyvinutou, navíc partner jakousi neoriginalitu určitě pozná.

Telefonování

Pokud jsem psal, že poslat dopis není nikterak drahé, o telefonování to rozhodně platit nemůže. Naštěstí se sešlo pár chytrých hlav a vymyslely VoIP. Voice over IP, tedy volání po internetu funguje úplně stejně jednoduše jako ICQ (a je naprosto zadarmo – viz www.skype.com). Pro praktikování takové vymoženosti stačí dva počítače připojené na internet, se sluchátky a mikrofonem a nainstalovaný program. Pokud jedna strana něco z toho nemá, dá se nakoupit i kredit, pomocí kterého potom můžete levně volat i na pevnou linku a o něco dráž i na mobil. Snad jen dodám, že v posledních verzích programu je možné uskutečňovat i videohovory, pokud vlastníte webkameru.

Jakmile je telefonování nainstalováno, dá se vesele hovořit naprosto o čemkoliv. Přeskočím řeči o počasí a stravě. Veskrze příjemné je špitat své lásce přímo do ouška roztomilé nesmysly, snad ještě příjemnější je ji svými řečmi vzrušovat. Můžete si navzájem povídat o tom, co a jak by se vám v sexu líbilo – je to jednodušší než to říkat přímo do očí, navíc je u skypu možnost poslat i normální psaný text.

Mně osobně se nejvíc líbilo, když jsem svojí lásce vykládal nějakou erotickou fantazii a ona při tom doma masturbovala (tohle slovo se mi nelíbí, takže odteď masturbace = hraní si). Neměl jsem možnost vyzkoušet si to z druhé strany, protože jsem měl přípojku k internetu jen ve škole nebo v internetové kavárně. Pokud jste v zahraničí, většinou nemusíte mít strach, že vám někdo v okolí bude rozumět. Jen není dobré hrát si se svojí láskou těsně před plánovaným odchodem – je to docela vzrušující, takže já jsem obvykle musel ještě pár minut počkat až „to“ přešlo.

Fotky

Další možností, jak udržet kontakt s domovem je posílání fotek. Vůbec nemusí jít o nic se sexuálním podtextem, fotek milované osoby není nikdy dost, naopak je jich neustále málo. Pokud se ale rozhodnete posílat nějaké lechtivé fotky, opět se nemusíte v podstatě ničeho bát. Maily fungují poměrně spolehlivě, navíc lze fotky zaheslovat, takže si je nikdo nepovolaný nepřečte.

Když budu hovořit z vlastní zkušenosti, poslal jsem své vyvolené nejdříve několik fotek, kde jsem měl na sobě její oblíbené trenýrky. Nijak jsem ji o tom napřed neinformoval, takže to bylo jen takové drobné překvapení a nechtěl jsem ji moc poděsit ;) Zeptal jsem se jí, jestli by chtěla dostat další, třeba i odvážnější fotky. Je až překvapivé, jak se člověk občas stydí před vlastním foťákem se samospouští. Odměnou mi bylo několik jejích foteček a navíc jsem dostal příslib možného dalšího focení, až budu doma. Osobně mi to připadá poměrně vzrušující.

Pro páry, které spolu ještě „skoro nic neměly“ a tím pádem se stydí posílat hanbaté fotky, lze zcela doporučit focení, kde je mnohé „jen naznačeno“. Mnohdy to je úplně stejně vzrušující (ne-li více) jako zcela odhalené lidské tělo (pokud myslíte, že kecám, tak si uvědomte, jak často okukujete holky/kluky na koupališti).

Hra „co bude, až přijedu“

Rád bych se tu zmínil ještě o jedné příjemné věci, kterou jsme s přítelkyní vyzkoušeli. Napadlo mě v průběhu pobytu shromažďovat vlastní erotické fantazie, psát každou na jeden proužek papíru a doma s nimi hrát různé veselé hry – na fanty, sázet se o ně, vyměňovat nebo odměňovat… možností je určitě spousta. Vůbec nemusí jít o nic světoborného – fantazií typu „uvařit a servírovat večeři oblečená pouze do kuchařské zástěry“ má každý člověk v hlavě snad 200, může jít o různé modifikace a úpravy těch stejných úkolů. Jedno malé doporučení: než začnete hrát nebo obchodovat s úkoly, nechte si je každopádně schválit spoluhráčem. Ušetříte si tím spousty starostí a nedorozumění.

Závěrem

Nikdy nevíte, kam vás osud zavane, ani na jak dlouho to bude. Určitě je maximální hloupost končit vztah jenom pro delší odloučení. Pokud nevydrží, tak nevydrží, nedá se nic dělat, ale úplně klidně vydržet může a takový vztah je potom mnohem silnější. Dá se při tom vyzkoušet a zažít plno nového (například já jsem měl před těmihle zkušenostmi jasně odmítavý názor na vzájemné focení). Prostě a jednoduše, když jste od sebe pár tisíc kilometrů, neznamená to, že se spolu přestanete milovat.

Pohled z druhé strany

Požádal jsem o krátké vyjádření i svoji přítelkyni, takže tady máte pohled z druhé strany:

Než mi můj milý odjel, nedokázala jsem si něco takového ani představit, bála jsem se, že to náš vztah nevydrží a že mi bude strašlivě smutno. Smutno mi samozřejmě bylo, ale kdybych měla možnost vrátit čas a zabránit jeho odjezdu, neudělala bych to. Několikrát do měsíce na mě čekal krásný dopis s překvapením, povídkou nebo nějakou krásnou hloupostí. Sama jsem vymýšlela, co hezkého mu poslat v příštím dopise. Po chvíli mě nejvíc trápila zvědavost, co mi přijde příště, zvláště u povídek na pokračování. Chtěla bych trochu vyzdvihnout význam dopisů poslaných klasickou poštou, nic hezčího (kromě sebe) snad ani nemůžete poslat. Co se týče hrátek po telefonu, je dobré se ujistit, jestli máte potřebné soukromí…a potom už se fantazii meze nekladou… Odloučení nemusí znamenat konec vztahu nebo něco strašného, co bude moc bolet. Naopak, je to příležitost k tomu vyzkoušet si spoustu nového a zrušit některé svoje zábrany a strachy. Asi by se to dalo shrnout do rčení: „co nás nezabije, to nás posílí“.

Komentáře

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „OK“.

Prdinek říká:

Myslim, ze odlouceni, i dlouhodobejsi, by nemelo byt neprekonatelnou prekazkou. Dulezite ovsem je jasne rozhodnuti zucastnenych co chteji. To znamena, ze si musi predem rict, ze na sebe pockaji, coz mimo jine znamena, ze NEBUDOU HLEDAT zadne dalsi „partnerske“ vztahy a pripadne navrhy na sex budou bez premysleni odmitat. Pokud chce nekdo flirtovat a mysli si, ze to zvladne, ze vystihne okamzik, kdy to „bezbolestne“ zastavi „az ten okamzik nastane“, tak mu celkem garantuji, ze to nevystihne. Je lepsi nastavit na zacatku jasne hranice a tyto si hlidat. Ty hranice musi byt rozmyslene a definovatelne, aby byly rozpoznatelne. Kdyz bude nekdo neco delat s tim, ze pocka jak se to vyvine a pak zareaguje, tak podle me to vetsina nezvladne. Pozor, netvrdim, ze ty hranice mate stanovovat spolecne s partnerem. Kazdy si je musi urcit sam tak, aby mel „ciste svedomi“.

Jeste jednou se pokusim vysvetlit o co mi jde na jizde autem. Muzu si rict, ze nechci jet vic jak padesat. Pokud skutecne nechci jet vic, tak si pred jizdou zjistim, kde je rychlomer a kde je na nem 50. a tu si pak hlidam (obcasnym mrknutim oka okamzite vim jak na tom jsem). V druhem pripade pojedu a jakmile budu mit pocit, ze jedu dostatecne rychle, tak chvili budu uvazovat jestli je to spravna rychlost a pokud si nebudu jisty mozna zacnu hledat rychlomer a na nem 50. Jiste uznate, ze poznat 50. v druhem pripade je temer holy nesmysl. Hooodne zkuseni to mozna celkem presne poznaji, ale jen ti hodne zkuseni nebo skutecne talentovani.

Takze to by mela byt podle me zakladni, avsak jiste nepostacuji podminka. Vztah je treba udrzovat, ale to uz je individualni. Nekomu bude stacit dopis 1× mesicne, druhemu nemusi stacit hodina telefonovani denne. Ale to je podobne jako se sexem – je potreba najit nekoho s priblizne stejnou potrebou :-)

Doktor říká:

Petmk: No bohuzel na tu Javu jedu studijne na 10 mesicu, ona to vi, to byla jedna z prvnich veci o kterych jsme se bavili, kdyz jsme se potkali:) A v jakymkoliv vztahu bejt uprimnej je doufam normalni:D

Prdinek říká:

Simka: bohuzel se musim pridat k ostatnim s domenkou, ze on te nemiluje, on te chce jen vlastnit! Proto se s tebou „rozchazi“. Pochop, ze on te nema rad, on te vnima jen jako svuj majetek a protoze te nemuze mit pod kontrolu a idealne pod zamkem, tak se s tebou musi rozejit, aby si mohl zduvodnit, ze te nemuze mit :-( Nejsi nic jineho nez vec, treba jako mp3 prehravac. Nemuze te mit, tak te odklada a rika, ze si te muze vzit kdo chce, protoze tomu stejne nemuze zabranit. Pro tebe je to vlastne idealni reseni, protoze od nej muzes utect. Bohuzel nejspis nebude lepsiho reseni :-( Utec dokud muzes.

Anička říká:

Já mám zkušenost jen s relativně krátkým odloučením (3 týdny) 1.týden se mi strašně stýskalo, pak jsem si nějak zvykla, ocenila jsem, že mám teď na sebe víc času, sešla jsem se s kamarádama, na který jsem neměla moc času (i kvůli škole) s dětskama na koupák, na kola,… atd a i jsem si tak nějak užila vymýšlet, co mu napíši do sms, do dopisu,… on mi taky napsal krásný dopisy a hlavně bylo to odloučení nejlepší díky návratu, jelikož jsme spolu prakticky denně tak už je to i občas trochu moc o zvyku a te%d, když jsme se viděli po tom odloučení, tak to bylo moc pěkný. Co tím chci říct, myslím, že nám to krátké odloučení určitě prospělo :)

petmk říká:

Doktor: evidím jediný důvod, proč jí to neříct. nepíšeš, na jak dlouho to je, takže těžko soudit… Když je to třeba dovolná (řádově týdny), tak aspoň bude vědět, na čem je. Při delším pobytu ti nikdo nezaručí, jestli ta zamilovanost přežije. Ale tím, že jí řekneš co k ní cítíš, kam a na jak dlouho jedeš a další podrobnsti, tomu dáš naději. Když nic neřekneš a na rok zmizneš, tak se akorát našve a odepíšeš to stopocentně. Kdyby jiný důvod nebyl, tak kvůli upřímnosti. okud chcešněco vážnějšího, tak se bez ní stejně neobejdete.

Doktor říká:

Jo lidi, je to boj, za 3 tydny odjizdim na vesely vylet na Javu a sem doopravdy smutnej jenom kvuli zajimavym lidem a jedne slecne, ktere/ou tady nechavam. Znam ji od Rock For People, ale citim, ze ji mam moc rad… Dilema: rict,nerict? Zatim za sebou (37km) obcas zajedeme, je nam spolu fajn… Ach jo, to je peklo tuhlecten zivot…

Marian říká:

Ja a ma přitelkyně takto fungujeme už 10 měsicu.Je to o maximalnej duvěre a představi společnej buducnosti.Ona je navic o 7 let starší(30) než ja(23) ale moc si rozumime.Ma přitelkyne pracuje ako učitelka na gymnaziu v SR.Ja sem puvodem taky slovak ale už 4 roky žiju v CZ.O rok se kemne nastehuje a začnem naš společnej život.VSTAH NA DALKU DE ALE MUSI MIT VZAJEMNY CIL A REALNOU PŘEDSTAVU SPOLEČNEJ BUDUCNOSLI.DUVĚRU A ODDANOST A MILOVAT TOHO DRUHEHO S CELEHO SRDCA

petmk říká:

Simka: moje zkušenost je toaková, že vztah může fungovat jedině v případě, že oba věří v jeho budoucnost a jsou ochotní pro něj něco udělat. On evidentněnevěří, že chceš být s ním a to by byl tak jako tak začátek konce i bez jeho odjezdu. Navíc u žárlivce je riziko, že tě bude pronásledovat, dělat scénu i kvůli setkání s kamarádkou… Na tvým místě ho kopnu do sedinky a vezmu nohy na rtamena, i když tě to aasi nějakou dobu bude bolet. Dřív nebo pozděj by se to stejně stalo.

JoeLouis říká:

Simka: godi má naprostou pravdu, možná vám to odloučení pomůže se nad vážností vašeho vztahu zamyslet…

Cephaelis říká:

Simka: Od žárlivce ruce pryč. Udělá ti ze života peklo. Pokud ti nevěří, tak bych ho přehnaně nezdržovala a na rozchod kývla. Co jiného? Vždyť takové jednání je pod tvou důstojnost, ne?

godi říká:

Simka: pokud nejsi schopna 1/2 roku vernosti a on neni schopen 1/2 ti verit tak se me zda ze ten vztah je dost spatny.. v kazdym vztahu by mela byt duveru, pokud v nem chybi je to dle meho zacatek konce. A pokud on ti je jen tak schopnej rict, ze to s tebo ukonci, tak promin ale to nesvedci o moc velky lasce z jeho strany a pokud ty napises ze bys to po… tak taky ho asi nemas moc rada kdyz bys byla schopna si najit nekoho jineho. Poku on se chce rozejit, rekla bych mu OK,ale at neceka ze po svem prijezdu se k tobe vrati.. bud ti bude verit a nebo nic… muj nazor, jen doufam, ze me tady zase neukamenuji za neco co si myslim:-)

Simka říká:

No ja sem se chtěla taky zeptat ..můj kluk (19) jede pracovne na půl roku do Irska…a protože je strasně žárlivý bojí se mě tu nechat…že se mu tu budu s někým tahat a kdesi cosi a jeho to bude pak bolet…takže mi řekl že se se mnou rozejde…a že je to na mě bud tady na něj počkám a nebudu nic dělat anebo si najdu nekoho jiného ale jeho to tak nebude bolet…a já nefím co dělat…řekla sem mu že nechcu at tohle delá…ale on se nechce spálit…bojím se i sama sebe že když mi nechá tu volnost tak to šecko po…co dělat???:(

Kapka říká:

No 200 km… ja jsem se vratila z ciziny, kde jsem si nasla pritele a vzdalenost je 2000 km…je mi z toho hrozně smutno, nikdy sem nikoho tak bajecneho nepotkala, ale nevim, jak cesto se uvidime a jestli nam to vydrzi, kdyz ja nemam potrebne finance na takovyto vztah..kolikrat jsem si rekla, ze to bude tezke a ze mozna delam chybu, ale hold lasce neporucis…

Radka říká:

M Určitě každý vztah stojí za zkoušku, taky nas dělilo 200 km a naše rande se konala v Praze nebo Brně ( pocházíme ze Znojma a Přelouče), je to sice dost o penězích, ale co by člověk pro lásku neudělal?! Přes týden došlo na dopisy a volání a už spolu žijeme 5 let, potom to stěhování je o kompromisu, ale vše se dá zvládnout!

Optimista říká:

M: 1)Ona musí stát za to – to se pozná až časem 2)Občas se stane, že takový vztah vydrží i přes 40 let, znám takový.

bublina říká:

M: Ja nevim, ale pokud vam bylo dobre a nechcete to rovnou ukoncit, tak bych to nelamala pres koleno a nerikala tomu budovat vztah na dalku. Piste si, volejte, delejte co je vam prijemne, ale pristupovala bych k tomu radeji opatrne a spis si od toho moc neslibovat. Je vam fajn, bavte se na dalku, ale nerikala bych tomu „budovat vztah“, to pak vyvolava pocit zklamani a nestesti kdyz to nevyjde. Spis bych to brala jako pratelstvi na dalku, to funguje bez problemu, s tim ze pri setkanich se to vice zerotizuje. To ma podle me vetsi sanci na uspech a kdyz se pak sejdete, muze to plynule prejit v lasku a trvaly (dlouhodovy) vztah. A kdyz to nevyjde, nic vam nebrani zustat prateli, protoze formalne nedojde k rozchodu a neni duvod k nejakym vycitkam a preruseni komunikace.

JoeLouis říká:

M: záleží na tom, jak pevné základy jste tomu vztahu na dálku za ty dva dny položili. Věz, že vás čekají velmi, velmi těžké zkoušky a bude to chtít všechny možný síly takovej vztah udržet…Z obou stran musí být naprosto maximální vůle.

godi říká:

M: tak to v zadnem pripade. Kdyby byla ze stejneho mesta, muzete se vidat kazdy den, takhle 200 km to bude dost zajimavy…a bude to o hodne tolerance a porozumeni

M říká:

Mam takovy problem …jel jsem na dovolenou 200km odkud bydlim a seznamil jsem se tam s moc fajn divkou …zacali jsme si spolu povidat a po peknem dlouhem rozhovoru sme se zacali libat …druhy den sme splu byli cely den a rekli jsme si ze bysme mohli zkusit vztah na dalku …myslite ze to je to same jako by byla ze stejneho mesta? …dekuji predem za odpoved

Trudi říká:

ydgredd: Můžu se přidat, že mě by se taky chtělo a chtělo se mi, jen mi v tom zabránili jiné studijní komplikace. Vím, že by mi přítel (vlastně už bývalý:( ) nebránil a já bych nebránila jemu. Ale vše záleží na povaze člověka, pokud to někomu vadí, tak to prostě nepůjde..

Cephaelis říká:

ydgredd: Že se někomu chce? No, za sebe můžu říct, že mně se chtělo. Tu touhu studovat v zahraničí jsem měla už dřív, ale trvalo mi dlouho, než jsem sebrala odvahu. Mimo jiné jsem tehdy měla přítele, který si můj odjezd vyloženě nepřál a jelikož jsem byla mladá a blbá, tak už jsem o tom dál neuvažovala. Pak jsme se stejně rozešli. Druhá možnost se naskytla na postgraduálu a já jsem uzrála na to, abych si splnila jeden sen. Přítel si taky půl roku v zahraničí odkrouhnul (když jsme se ještě neznali), takže chápal, o čem to je a že mi to něco přinese. A že bych mu to jednou třeba mohla vyčítat, že mě nenechal jet. Takže jsem jela. Bylo to na půl roku a uteklo to jako voda. Ještě než jsem odjela, tak jsem mu slíbila, že žádné další dlouhé odloučení nedopustím a pokud bude jeden z nás ještě někdy chtít vyjet, tak příště už to zorganizujeme tak, abychom mohli jet spolu. No a počkal na mě. :-)

Trudi říká:

Lukas: To v jaké situaci jsi se ocitl, můžeš chápat jen ty, tvá rozhodnutí jsou jen tvá. My ostatní se můžeme jen dohadovat, že to šlo udělat jinak. Pokud nejsi z toho zdrcený a nemáš pocit, že jsi přišel o životní štěstí, opravdu tě to jen posílí a v příštím vztahu to půjde jinak. Ale hlídej si, aby ta další nebyla ta pravá pro život, protože někdy už je pozdě litovat…

Prdinek říká:

ydgredd: jedna vec je vztah a druha prace. Odjezd nemusi byt jen jednorazovy, na studia, staz ci praxi. Jsou zamestnani jako monteri, kteri jsou pryc prakticky cely zivot :-( A nelze se s nimi stehovat, to by musela cela rodina bydlet pod stanem nebo na ubytovnach, nehlede na druhy plat a deti. Byvala kolegyne takhle zije. Nerikam, ze bych to chtel a nevim jak je to s vernosti, ale co znam ji, tak na 99% verna je a, ze je kocka. Pracuje a vychovala deti.

Otazka: ma takovy monter pravo na rodinu?

bublina říká:

ydgredd: Nekdy proste jeden clovek chce odjet, schleda prilezitost natolik zajimavou, ze ji chce vyuzit. Nebo si neni jisty co chce. Nebo z nejruznejsich duvodu musi. Proto by si to meli jeste pred odjezdem ujasnit a domluvit se jak to vidi kazdy z nich, jak to budou resit, jestli budou ve vztahu pokracovat a jak, …

Vejrr říká:

ydgedd:

Myslíš,že by po roce stále čekal?

ydgredd říká:

Cephaelis,bublina: Nemluvim o braneni v odjezdu. Je neoddiskutovatelne, ze ve vztahu by mela panovat maximalni mozna svoboda. Jen nechapu, ze se nekomu CHCE odjet. Tim nemyslim naprilad na tri mesice,ale treba na rok, dva. Asi je to veci priorit.. Nedokazala bych si kdesi budovat karieru a vedet, ze nekde v dalce nekdo dlouze ceka na muj navrat. Ve vztahu nejde rict „stop“ a navazat pozdeji, oba dva se meni..

bublina říká:

ydgredd: Proc by jden z milujiciho se paru nemohl odjet? Partnerstvi neni vezeni a pokud se dva maji radi, dokazi spolecne prekonat ruzne problemy. Kdyby pritel dostal lakavou nabidku studijniho pobytu v zahranici a ja mu branila odjet, nebyla podle me laska, ale sobectvi. Mam pritele rada, nechci ho ztratit, to je jasne, ale nelibi se mi naprosta zavislost partneru, kdy jejich odlouceni je pro jednoho nebo oba naprostou tragedii. To nepripada ani zdrave ani romanticke.

Cephaelis říká:

ydgredd: Naopak, zdravý vztah odloučení přežít musí. Jinak nestál za to. Jistěže každý chce být v životě šťastný. Jenže ne každému ke štěstí stačí mít svého miláčka u sebe a tečka. Hlavní důvod, proč mladí lidé lidé odjíždějí do ciziny jsou studijní/pracovní příležitosti, které obvykle posunou člověka profesně o dost dál. Bylo by krátkozraké těchto příležitostí nevyužít. Říkám na rovinu, že moje představa štěstí není šťastná mamina 4 dětí v domácnosti, ale nezávislá žena, která umí skloubit svou kariéru s rodinným životem. K životu potřebuju oboje a kdyby mě někdo omezoval v mojí práci, tak by to u mě ke štěstí rozhodně nevedlo. Samozřejmě, že nelze jít přes mrtvoly a nebrat ohled na partnera, ale beru jako součást partnerské diplomacie, že se vždy snažíme dohodnout a vyjít si vstříc. Ale přiznávám, že jsem měla štěstí, že můj partner má stejný pohled na věc a našla jsem v něm prima parťáka.

Lukas říká:

Cephaelis:Psala si, ze do toho nevidis, to mas pravdu. Az prijdu z prace, tak se ohledne nekterych veci k tomu jeste poradne vyjadrim, aby to nevypadalo pro vas s bublinou tak jednostrane.

ydgredd říká:

Mozna to bude znit naivne.. Myslim,ze kdyz nekoho milujete a ten vztah opravdu klape,nemel by ani jeden nikam odjizdet.Proc taky?Nejde v zivote o stesti?A pokud je jeden jediny clovek,s kterym vam je dobre,neni zbytecnym riskem nekam odjet?

bublina říká:

Lukas: Prave proto je v takovych situacich nejlepsi e-mail. Napises a odesles ho zdarma kdykoliv a kamkoliv. A adresat si ho kdekoliv a kdykoliv zase muze precist a odpovedet. A kdyz nema cas sist dlouhe maily a eroticke fantazie v nich, vytiskne si to a v klidu si je pak muze vychutnat offline :-)

Lukas říká:

Souhlas s Vami…je pravda,ze to omlouvam. Ale ohledne toho icq…jsme se mohli setkat jen o vikendu…ona na net mohla jen do internet.kavarny ve ktere bylo neustale plno. Pres tyden chodila do skoly…a kdyz se chtela dostat na net,tak musela hodne brzo rano. Ja s netem nemel problem…akorat v Cine je o sest a sedm(nas zimni cas) hodin vice. Takze jsme se na netu setkavali,kdyz u nas byly dve nebo tri hodiny rano,ale to uz je jen takovy detail.

bublina říká:

Lukas: souhlasim s Cephaelis, jeden dopis za pul roku, ICQ jen o vikendu, nepises jak casto a jak dlouho jste si volali, ale na miste tve pritelkyne bych to taky videla jako jasny nezajem ve vztahu pokracovat. Poklud mela pristip k PC na ICQ, nechapu proc jste nepouzivali e-mail. Kdyz byl pritel tyden v nemecku, vymenili jsme si nekolik e-mailu denne, kazdy vecer pul hodiny-hodinu na jabberu, … to je vsechno zdarma a vyzaduje jen trochu casu.

Cephaelis říká:

Lukas: Samozřejmě do toho nevidím, ale podle toho, co píšeš, bych řekla, že jsi ten vztah poslal do kytek sám a teprve následkem toho se tvá milá zamilovala do jiného. Překotně omlouváš své činy – proč jsi jí nevolal, nepsal, protože asi sám cítíš, žes mohl pro ten vztah udělat víc. Ono klidně stačí i to ICQ, které je zadarmo. Jde jen o to chtít a udělat si na pěstování vztahu čas. Na mě to působí, žes její snahu o kontakt dostatečně neopětoval a ona si to vyložila po svém.

Lukas říká:

Take pridam svou troskou do mlyna. Pritelkyne odjela na rok do Ciny, prvni pul rok myslim,ze byl bezva volali jsme si a i obcas psali ona tri dopisy ja jen jeden a kazdy vikend se stykali na icq. Ten dopis jsem napsal jen jeden jelikoz se adresa musela psat ve znacich,kdyz si vzpomenu jak jsem ho tenkrat nesl na postu a tam kvuli tomu meli docela „halo“ koukali jako blazni co je to za adresu,ale uznavam to me neomlouva,ze jen jeden dopis. Za dalsich sest mesicu se nas vztah po setiletech rozpadl, po prijezdu domu jsme uz jen vyresili rozchod…abysme si to proste vyrikali. Duvod rozchodu bych videl v tom, ze se tam zamilovala…to mi rikala ona,ze pres tri mesice ji tam balil jeden Palestinec az nakonec podlehla a myslim,ze spolu maji vztah doted. Ty mensi duvody bych videl v tom,ze jsme si prestali psat…ja ji uz nevolal…ona mne obcas a obcas se stykali na icq. Na mou omluvu s tim volanim, nejlevnejsi volani do Ciny bylo pres kartu Globalcall…ale ta se da jen koupit v Praze, Brne a Ostrave…a ja jsem ze zapadu Cech. Ted uz tu vidim tak,ze nejsem ani prvni ani posledni komu se to stalo..a stane. Jsem za tu zkusenost rad..za odlouceni…i vlastne za zkusenost rozchodu, myslim,ze mi to muze do budoucna jen pomoct. Snad to na vas lidi nepusobilo moc litostive a deprisivne. Che sera sera…Co bude bude.

bublina říká:

Trudi: „Jenže to on už teď asi nechce…“ A zkousela si mu rict to cos sem napsala? Jak hodnotis sve rozhodnuti a ze bys ho rada zmenila? Zepta ses na jeho nazor? Proc si myslis ze te uz nechce?

Zeptej se ho. Promluvte si. To ze se oba budete trapit v pochybnostech co si mysli ten druhy nikomu neprospeje. Kdyz spolu nebudete komunikovat, nemate sanci se domluvit.

Trudi říká:

Se svým přítelem jsme se nedávno rozešli po sedmi letech a nějakém tom měsíci. Z toho pět let jsme přežívali v tom, že oba jsme studovali na opačných koncích republiky. Občas to zaskřípalo, výčitky, stesk, ale přežilo to. Poté měl začít přítel pracovat, ale zase na druhém konci republiky…už ale s tím, že začne bydlet ve svém a já za ním budu ze školy dojíždět na víkendy nebo on zamnou ke své rodině. Den před pronájmem bytu mi ruplo v hlavě a řekla jsem mu, že potřebuji čas, že si nejsem jistá…Dostala jsem obrovský strach, že on už se usadí a mě čekají ještě další tři roky harcování a studia(už na druhé škole). Rozešli jsme se a já se stím neumím srovnat, byla to má největší chyba v životě, že jsem nevydržela. Ale na druhou stranu teď vím, že jej opravdu miluji a to čekání mělo smysl a chtěla bych s ním strávit zbytek života. Jenže to on už teď asi nechce…Takže jen rada pro vás, pokud to někdo čte…Vždy si vše rozmyslete, pokud to šlo vydržet delší dobu, má ten vztah cenu a i když je to čekání, dojíždění sebehorší…život bez toho druhého je to úplně nejhorší…

Cephaelis říká:

V podstatě už to tady zaznělo, ale taky jsem se snažila spíš se vžít do kůže Karlitosovy přítelkyně. Jeho chápu úplně. Na jejím místě bych se ale taky začla ptát, jak moc vážně se mnou KArlitos do života počítá, protože bych děsně nerada po x letech zjistila, že se mnou byl jen proto, aby někoho měl a „pak se uvidí“. Holky do vztahu investují zpravidla mnohem víc.V každém ze svých partnerů jsem vždy viděla potenciálního partnera pro život a otce svých dětí. Nikdy jsem před budoucností nezavírala oči, když byla těžko představitelná, skončilo to. A myslím, že to tak má většina žen.

Prdinek říká:

Anonym: pak me jeste napadlo, ze ten beh pak uz nikdo nebezi sam, ale minimalne dva a vitez neni ten, kdo dobehne prvni, ale ti co bezi spolecne, co se umi podporit ci se pockat. Ano, je potreba mit spolecny cil, ale hlavne spolecnou cestu (spolecna cesta zivotem – jedno z mala svatebnich klise, ktere ma smysl).

Prdinek říká:

Carlitos mi napsal do posty a reagoval na mnou pouzity vyraz „bourlivy“. Protoze neni registrovany, reaguji verejne. Nemyslel jsem, ze tvuj zivot ma byt zhyraly a spis prekotne se vyvijejici s cimz souvisi i moznosti karierniho rustu.

Jinak Carlitosi, k tomu cos napsal pak, jen poznamenam, ze se tve holce divim, ze s tebou je. Zna vubec tve predstavy o „rodinnem“ zivote? Ale neber to jako vycitku nebo souzeni, je mi to jedno, jste anonymni a ja nemam duvod cokoliv hodnotit (nehlede na to, ze stejne temer nic o vas nevim).

Anonym říká:

prdinek, karlitos: jasne ze ve vztahu nikdy nevime, co se stane, ale nemyslim si, ze nema cenu nako vztah resit. jasne ze je zbytecny se kazdy den diskutovat nad tim, kam tenhle vztah povede, ale urcitou predstavu by oba podle me meli mit. kdybych byla karlitosova pritelkyne urcite bych chtela vedet, jestli ten vztah ma nejakou budoucnost a ne jen hodit to zahlavu, ze to naky bude a pak treba po 4letech zjistit, ze to bylo nanic protoze da prednost kariere. prijdeme, ze jeho nazory jsou hodne sobecky. ze je clovek, ktery chce spis brat a neni moc ochoten davat nebo delat kompromisy. a to vse jen zakryva to hezkych slov, ze nema cenu neco resit, protze nevime, co nam zivot prinese. pokud to ale tekle vyhovuje oboum, tak je to v poradku, jen jsem chtela napsat, jak bych to videla ja.

Prdinek říká:

Dovolte mi jednu poznamku, nez se do sebe pustite jeste vic. Vztah na „cely zivot“ je beh na tu nejdelsi trat, nikdy predem nevite kdy, kde a jak silna krize prijde a zda to nevzdate nebo padnete predcasne na vycerpani. Muzete se snazit pripravit, jak teoreticky, tak prakticky (predchozi vztahy), ale to je tak vse. Treba 10 let zijete v naproste harmonii a pak bum, zmena prace, zmena znamosti, nemoc nebo neco… Neco co nejde naplanovat a musi se resit za behu. Karlitos mozna vypada trochu sobecky, ale myslim, ze si dost uvedomuje co muze a co ne. Vi, ze jeho zivot je natolik „bourlivy“ a bez konkretni budoucnosti, ze nema smysl jej nejak „resit“. Kdyz se usadi, predevsim asi pracovne, tak se muze i od zakladu zmenit jeho postoj k rodine a muze se docela dobre stat, ze z nej nakonec bude vzorovy rodinny typ. Uz tu byly popsany i pripady, kdy se ti dva radeji rozesli, aby nemuseli „nic“ resit. Je to idealni? Myslim, ze nezbyva nez verit, ze laska hory prenasi. A laska neni rozumova zalezitost, neda se svazat zadnym grafikonem :-( Bud je a je dost silna nebo neni ci je slaba a pak… ???

petmk říká:

cilli: Řekl bych, že to vystřízlivění přijde vždycky a ty konflikty, co byly na dálku, budou i na blízko a ještě horší. Je otázka tolerance, nastavení vztahu a vůle pokračovat, jak to nakonec dopadne.

cilli říká:

ja mam taky zkusenosti s tim, ze pri delsim odluceni vznika ve vztahu spoustu v podtate zbytecnych konfliktu, ktery, jak rika karlitos, jsou pak pri setkani bezvyznamny, protoze clovek ma radost z toho ze je s tim druhym a nechce si to hadkama kazit. Kdyz odlouceni skonci, muze stat to co psal petmk, nebo taky najednou vsechny neshody zmizi kdyz jsou ty dva spolu porad a jsou stastny, coz se stalo me.

Cephaelis říká:

Karlitos: „Navic i kdyby byl z velmi dlouhodobeho hlediska muj vztah na dalku "neperspektivni“ mam delat co … ? Rozejit se? A v cem si pomuzu ?"

Uznávám, že máš pravdu. Nemá smysl to takhle řešit, podstatné je, že jste oba spokojení se současným stavem. Člověk začne tyhle věci (perspektivu, budoucnost) řešit asi teprve až v případě, že z nějakého důvodu začne cítit, že našel partnera pro život a začne se bát, že by ho mohl eventuálně ztratit, když bude jednat neuváženě. Pak přirozeně vyplyne, že člověk dělá víc kompromisů a míň myslí jenom na sebe.

petmk říká:

Karlitos: To je přesný. Teď si chybíte, takže neshody jsou malichernosti. Je to pro tebe moentálně thread s nižší prioritou. V případě, že se jednou rozhodnete spolu ydlet, věnujete sivíc strojovýho času a dojde i na vykonávání vlákna s nejnižší prioritou a jistě ti nemusím říkat, co se stane, pokud je chyba v jednom z paralelně probhajících procesů v jednom systému (vztahu). Opravdu by mě zajímalo, jak to u vás dopadne.

Karlitos říká:

Premyslet o perspektivnosti sveho vztahu sem prestal po cirfka jednom roce. Za prve to nic neprinaselo : mel sem z toho akorat spatnou naladu , depky a nic sem si nevyresil.Tuhle otazku sem si totiz moh klast defakto po kazdych zimnich ci letnich prazdninach a vyhledem ze si ji budu moct polozit za pul roku zase a tak dale. No ale za druhe a to predevsim – osobne sem dospel k zaveru ze by si clovek nemel delat tezkou hlavu s tim co nevyresi. Jako polovicni matematik-informatik sem spis zvykly si vsechno promyslet , kalkulovat , divat se do budoucnostii. Jenze co ma clovek delat kdyz mu chybi vstupni data ? To si muzu vestit z logru se stejnou uspesnosti. Je mi ted za par dnu 24 , nemam zatim ani zcela jasno jestli chci jen dodelat skolu , udelat si doktoranda , pracovat tady , v CR , nit do jizni Korey … takze plany rodinu-kdy , kolik deti s kym nechavam na pozdejsi dobu. Myslim ze mam jeste trochu cas. Navic i kdyby byl z velmi dlouhodobeho hlediska muj vztah na dalku „neperspektivni“ mam delat co … ? Rozejit se? A v cem si pomuzu ? -tak nebudu mit ani tu partnerku ktera me ma rada i kdyz se vidime jen kazdy sudy ikend ? Tady stejne nemam ani cas , ani chut ( a a priznavam ze ani perspektivu ) balit nejaky fesny Nemky. No a i kdyby se nasla nejaka hezka-chytra-mila-janevimcojeste … az dodelam diplom a dostanu nabidku na praci/uceni v cechach-skandinavii-cine … bude to pak perspektivnejsi. Lidi chi jen rict – tohle resit vazne nema cenu. Bud se lidi maj radi a sou schopny pprekousnout a vydrzet i to ze sou malo spolu. A nebo steje neni co resit. Coz je taky odpoved na otazku neshody versus odlouceni – kdyz sme pak konecne spolu dojde jasne cloveku jak malicherny je hadat se o ponozkach pod posteli , takze se na to svorne vykaslem a uzivame si ty chvile.

Cephaelis říká:

Karlitos: Nechci ti kazit náladu, ale pokud sám říkáš, že si nedokážeš představit být s partnerkou ob den, tak jakou perpektivu vlastně vašemu vztahu dáváš? Budete žít na dálku celý život? Vychovávat na dálku děti? Nevím, podle mě, přežít odloučení od partnera je jedna věc a být či nebýt schopný s ním existovat ve stejné domácnosti je zase něco jiného (a podstatně důležitějšího). Optimální samozřejmě je, když jsou partneři flexibilní. Tolerují se navzájem natolik, že jsou schopni spolu žít, ale zároveň nehysterčí, když dojde na nějaké to odloučení. Je to důkaz toho, že na sebe nejsou přehnaně fixováni, ale mají se rádi.

petmk říká:

Problém je v tom, že existují dva druhy vztahů. jeden je „nablízko“, druhý „na dálku“. obojí požaduje trochu jiný přístup. Je doba dovolených a co chvíli nějaký psycholog říká, že tohle je kritická doba pro vztahy. I v manželství spolu ti dva nejsou 24 hodin denně, chodí do práce atd. Na dovolené se to změní a může zafungovat ponorková nemoc. Tím se taky vysvětluje, proč to někomu funguje víc na dálku. Jiný ár zase potřebuje i fyzickou blízkost a bez ní se dostane do krize… Je to hodně inidivduální a nedá se jenom tak říct, jestli vztah přežije odloučení. Stejně tak se nedá říct, jak to dopadne ve chvíli, kdy se z randění 1× týdně stane život pod jednou střechou a vyjdou na povrch i drobnosti, ktrých si normálně člověk nevšimne, ale tomu druhýmu vadí (ponožky pod postelí, tři hodiny šminkování v koupelně,…)

JoeLouis říká:

Xan má pravdu, když se ten vztah přizpůsobí tomu, že je na dálku, je otázkou, jak se pak srovná s tím, že je najednou „standardní.“ Proto moc nerozumím tomu, co napsal Karlitos- jestliže mají s partnerkou na dálku neshody, který vyšumí jen když jsou spolu z té vzácné chvíle, tak mně osobně by asi brzo začal ten vztah připadat neperspektivní.