Odlišná orientace – komu a proč vadí?

I když je společnost relativně tolerantní, minimálně vzhledem k minulosti, stále se člověk setkává s názory, že je třeba z nějakého důvodu zapadnout do stáda a komu se to nelíbí, tomu s tím pomůžeme. A často to podloží argumenty, nad kterými musí člověk žasnout. Podle posledního průzkumu Czech Sex je přitom u nás 2% čistě homosexuálních mužů a 0,6% čistě homosexuálních žen. Shrňme si tedy argumentaci, proč je, dle některých, třeba 1,3% populace srovnat do latě a coby realizace těchto představ znamenala v praxi…

Neschopnost přijmout vlastní život

Kdysi, pár let nazpět, jsem slyšel rozhovor s chlápkem, který se veřejně angažoval proti homosexualitě a požadoval za ni tvrdé tresty vězení. Novinář šťoural tak dlouho, až z dotyčného vypadlo, že nenávidí gaye proto, že se špatně rozhodli.

Já nevím jak to měl on, ale za mnou ve školce nedošla žádná komise s dotazníkem, jestli se zajímám o holky nebo o kluky před tím, než jsem se domluvil s Gábinkou, že v polední pauze prozkoumáme, co nám příroda nadělila tam dole. A nedošla ani později a doufám, že už ani nepřijde. Ani jsem se nemusel nikdy rozhodovat, holky vítězí na celé čáře a jinak už to nebude.

A protože podle odborníků je sexuální orientace vrozená, je jediná možnost – tahle celebrita tažení proti gayům střílí do vlastních řad! Kryptohomosexuál, co nemá odvahu žít svůj vlastní život, mrhá svým, naštěstí omezeným, časem na to, aby ztrpčoval život těm, kteří mají koule být sami sebou a život si užít. Nebo potřebuje nad sebou bič, aby neudělal to, co mu pudy velí. Tento motiv asi není třeba dál rozvádět. Můžeme se ale místo toho podívat, jak by to vypadalo v praxi, kdyby se realizoval jeho požadavek na sledování gayů 24/7 a jejich zavírání za „nevhodné chování“.

V první fázi se musíme podívat na to, jak se vlastně zjistí, že je někdo homosexuál. No ono se to nijak nezjistí, pokud to sám nepřizná. Jedno jestli klukovi, kterého chce sbalit, přiznáním před rodinou nebo si dá comming-out rádiu jako náš homofobní gay. Žádné psychotesty ani krevní testy na to neexistují. Ale předpokládejme, že to nějak podchytí u 1% populace a má jejich jmenný seznam.

Potom je třeba podchytit jejich nevhodné chování, takže se nasadí sledovačka. Normální týden má 168 hodin, pracovní 40. Na nepřerušené sledování člověka potřebujeme minimálně pět lidí – ten pátý mimo dorovnávání 8h týdně velí a zaskakuje při dovolených a nemoci ostatních. No a tito agenti se musí nějak živit, takže jim za to dáme plat. A protože dělají i v noci (co kdyby měl budík na třetí hodinu v noci a utekl na chvíli k sousedovi), o víkendech a ve svátky, budou tam i příplatky. Takže jen základní platy pro jednoho antigay agenta vyjde dejme tomu na 100 000 Kč. Je jich pět, určitě budou na sledovačku potřebovat auta, nějakou techniku na odposlechy,… Na podchycení jednoho jediného gaye by odhadem padlo 750 000 měsíčně.

A kde ty peníze vzít? Z daní přece! Složíme se. Ne každý občan ale platí daně – jsou zde děti, studenti, důchodci, nezaměstnaní, … Ale nějakou sexuální orientaci mají všichni. Dejme tomu, že daně bude platit optimistických 70% obyvatel. Pak ale vychází, že pro sledování 1% populace každý desátý pracující bude sledovat a devět se složí na jeho práci – vybere 75 000 Kč. To vychází ročně na 100 000 Kč na každého pracujícího. Docela by mne zajímalo, kolika lidem stojí tato částka za to, že budou mít pod kontrolou sexuální život někoho jiného…

Když už někoho přistihneme a zavřeme, bude ve vězeních vyšší koncentrace homosexuálů, než venku. Skvělá možnost, jak se v rámci takové menšiny seznámit!

Btw, uvádí se, že likvidace nepřátel (gayů, komunistů, levicových politiků, romů, židů,…) stála Německo na začátku 40. let 20. století přes 30% HDP – a to po započtení uloupeného majetku.

Potřebujeme nepřítele

Často se stane, že se objeví nějaký psychopat, který se sápe po moci. A není nic jednoduššího, než vzít nespokojené lidi s podprůměrnou inteligencí a dát jim nepřítele, který za jejich problémy a nespokojenost může. Historie je plná takových příkladů.

„Za sucho může sousední kmen, přesvědčil bohy, že nemá pršet“ a na sousedy začaly pršet oštěpy. Pak se problémy házely například na židy, na čarodějnice, na sedláky, na živnostníky, na katolíky, na protestanty,… Aktuálně jsou u nás populární imigranti a Bruselští úředníci. Hlupáci se chytí a dají mu ve volbách svůj hlas. Když je jich náhodou hodně a psychopat má dost moci, aby upravil zákony a převzal kontrolu nad armádou, policií a soudy, tak najednou s ním veřejně souhlasí i ti, co na něj v soukromí nadávají. Jen na území ČR v minulém století bylo minimálně pět období, kdy byla veřejně deklarovaná nějaká skupina nepřátel, proti které často bývalo použité násilí. Většinou ze strany státní moci!

Hezky to shrnul Martin Niemöller:

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.

Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.

Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.

Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Takže když někdo veřejně hlásá, že je třeba vytáhnout brokovnici a jít po nějaké skupině obyvatel, je třeba vytáhnout brokovnici a otočit hlavní na něj. Jedno, jestli útočí na homosexuály, nebo někoho jiného. U takových totiž hrozí, že se chce obohatit jako inkvizitor, co zabavoval majetek upáleným čarodějnicím. Nebo prahne po moci a kdo s ním nesouhlasí, ten potenciálně skončí v Dachau / na Sibiři / v uranových dolech v Jáchymově.

Nebo se prostě snaží odvést pozornost od svých lumpáren, jako slovenský premiér Fico. Stačí schválit nějakou věc, jako změnu ústavy v neprospěch nějaké skupiny obyvatel. Hlupákům se zalíbí a zvedne mu to u nich popularitu. Zbytek protestuje a týden neřeší, co kde provádí. Dobrá taktika…

Nemůžou mít děti

Tento argument je asi nejlogičtější, ale jen na první pohled. Je pravda, že muž s mužem ani žena s ženou dítě nepočnou, jenže. První věc je, že homosexualita není neplodnost a sexuální orientace není černobílá! Jen 0,6% žen v ČR uvádí, že není kvůli svojí sexuální orientaci schopných styku s mužem. Zbytek si klidně to dítě pořídí biologickou cestou se souhlasem partnerky. A muž, pokud se přemáhá a svou orientaci tají, se často normálně ožení a má děti, stačí si jedno z nich vzít do péče a může pak žít s chlapem a svým biologickým potomkem.

Druhým protiargumentem je neplodnost u heterosexuálních párů. Ne každý je vlivem znečištění, zdravotních problémů, úrazů a podobně, schopný mít dítě. Přitom nikdo nemá problém, když takový člověk žije s někým jiným, koho si vybral. Zastánci tohoto „argumentu“ jej většinou používají proti manželství osob stejného pohlaví. Pokud omezím manželství na něco, u čeho je účelem dodávat společnosti děti, tak by to znamenalo před stupem do manželství testy plodnosti a písemný závazek se lhůtou, do kdy z něj vzejde první potomek. A jak děti vyletí z hnízda a žena je po přechodu, manželství nedává smysl, tak nemá smysl a automaticky končí bez ohledu na to, co si pár přeje.

Třetím důvodem, proč tento argument nefunguje, je svoboda rozhodování o svém životě. Má smysl penalizovat 1,3% populace, že nemůže mít děti, když mít nebo nemít děti a rozhodnout se kdy je mít budu, je svobodná volba každého a klidně se může 20% populace rozhodnout, že potomky mít nebude a nikdo neřekne ani popel?

Aby tento argument dával smysl, musel by každý sezdaný heterosexuální pár pravidelně chodit na testy plodnosti a pokud nebude mít předepsaný počet potomků, měl by jít před komisi a vysvětlovat, proč je nemá a jak to napraví. Je toto šťourání do života přijatelnější, než že v paneláku patro nad vámi budou spolu v jednom bytě žít dva chlapi? Nebo chceme žít ve státě, kde si nejsme před zákonem rovni a někdo rozhodne, že tamti něco nemusí a zrovna nebudu patřit do „osvobozené“ skupiny?

Tradiční rodina

Často se bojovníci proti homosexualitě zaštiťují „tradiční rodinou“. Myslí tím muže a ženu v manželství, kteří se milují a mají spolu děti…

Ale toto není tradiční rodina! Pokud vezmu tradici jako něco, co bylo standardní v době před průmyslovou revolucí, tak tam bylo několik společenských vrstev. Šlechta domlouvala sňatky mezi sebou kvůli majetku a vlivu. Řemeslníci koukali, aby jejich živnost někdo převzal. Statkáři, mlynáři a podobně byla taky uzavřená skupina, kde se svět neřídil romantickými city, ale správou toho, co vybudovala minulá generace a předáním další generaci. Platilo, že nevěsta přinese manželovi věno, dostane inventární číslo a stane se majetkem manžela. Mezi péčí o domácnost a rozením dětí je jí milostivě dovoleno pečovat o manžela. Rozvod je nepřípustný, je to na doživotí.

Ale žijeme v době, kdy majetkem je standardně malý byt s hypotékou a auto na leasing, které jde po pěti letech do bazaru. Obživou je u většiny z nás práce pro nějakou firmu, kterou několikrát za život měníme a asi ji nepředáme dětem. Vlastnit ženu možná imponuje lidem, jako je Boris Ingr, manžel a vrah spisovatelky Simony Monyové, ale pro většinu lidí je tento model rodiny nejspíš nepoužitelný.

A tradice několika posledních desetiletí? No, tak třeba před 60 lety u nás byl homosexuální styk trestný, ale jen pokud byl mezi osobami mladšími 18 let, byl za peníze nebo při něm pár budil veřejné pohoršení. Takže tvrdit, že to spolu nesměli legálně táhnout dva chlapi, je trochu mimo. Jenom museli být plnoletí a nedostali na to papír. Když měli sex v soukromí, stát s jejich soužitím pod jednou střechou neměl problém.

Tradiční rodina je prostě koncept z jiné reality, který ani pro heterosexuální páry v dnešní době nedávají smysl. Jaký je praktický rozdíl mezi soužitím dvou osob bez oddacího listu v následujících situacích?

• On je správce sítě v nadnárodní firmě, ona účetní. Děti neplánují, jeden z nich platí hypotéku na byt 2+1.
• On je správce sítě v nadnárodní firmě, on účetní. Děti nemůžou mít, jeden z nich platí hypotéku na byt 2+1.

To už se rovnou můžeme zaštítit Biblí… Ale na to se podíváme někdy příště, tam je argumentace velice zajímavá. Pro „světské“ argumenty to zatím dopadá bledě a jejich zastánci buďto nedomýšlí důsledky, nebo se dobrovolně chtějí nechat omezit na svých vlastních právech a příjmech jen proto, aby mohli omezit jinou skupinu obyvatel.

Jak to vidím já

Osobně ani s jedním z těchto argumentů nemůžu souhlasit. Těch 100 000 Kč ročně umím rozhodně využít lépe. A když už je někdo vybere, ať jdou raději na platy hasičů, do armády, školství a podobně. Nehledě na to, že trestním právem se má řešit výhradně to, co je pro společnost nebezpečné a škodlivé. A čím společnosti uškodím, pokud se místo do vysoké hubené blondýny zakoukám do malé baculaté brunetky? To je moje soukromá věc a nikdo mimo nás dvou tím není dotčený, nedobrovolnost řeší třeba trestný čin znásilnění. A když se někdo zakouká do někoho se stejným pohlavím? Tak společnosti uškodí úplně stejně, jako já svou volbou.

Postihování skupiny obyvatel do trestního zákoníku nepatří ani omylem a skutečně to tam nemáme. Co tam ale patří a skutečně to tam je, jsou útoky na skupinu lidí podle nějakého atributu, třeba rasy, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace.

Za posledních 20 let jsem vystřídal sedmero sousedů. Byl mezi nimi i pár dvou mužů. Pokud jde o to, jak moc otravní byli, z těch sedmi bych je zařadil hned za:

• Tradiční rodinu v exekuci, co si chodila na moji zahradu půjčovat úrodu.
• Katolickou babku, která každý den s něčím otravovala, pomlouvala, dělala po vesnici peklo a v neděli jí v kostele bylo vše odpuštěno.
• Nahluchlý smíšený pár důchodců, kteří si pod pergolou pouští celé víkendy dechovku a chovají uštěkané psy, co celou noc hlídají.
• Heterosexuální pár ve věku kolem 30 let s malými dětmi, kde ona byla žárlivá hysterka a dvě hodiny denně na něj vřískala, kde a s kým byl.
• Heterosexuální pár ve věku kolem 30 let s miminem, pitbulem a záhonkem 5×12m indického konopí.

A pokud se mne, jako čistě heterosexuálního muže, někdy v životě pokusil nějaký gay dostat do situace, ve které jsem být nechtěl, stačilo vždy kouzelné zaříkadlo: „Sorry, ale já su na holky.“