Problematika neplodnosti v partnerském vztahu

V obecném povědomí je těhotenství běžnou záležitostí, která nastává poté, co se muž a žena rozhodnou počít dítě. Mnohdy žena otěhotní i bez tohoto rozhodnutí. Nezřídka je těhotenství nečekanou a nepříjemnou životní komplikací. Pro každý desátý pár je však těhotenství přáním, které zůstává nesplněno.Neplodnost, v medicíně definovaná jako „neschopnost počít dítě během jednoho roku nechráněného pohlavního styku s normální frekvencí“, (www.neplodnost.cz) se zdá být rostoucím problémem na celém světě. Ačkoliv nejsou k dispozici přesná čísla (nechtěná neplodnost se v mezinárodním měřítku systematicky nesleduje), z různých zdrojů zaznívají varovné hlasy. V současnosti Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že problémy s plodností nově prožívají asi 2 miliony párů ročně. Všeobecně se předpokládá, že na každých 100 párů připadá 80 „normálně“ plodných a 4 zcela neplodné. Zbývající páry mají sníženou plodnost, což znamená, že jeden nebo oba rodiče trpí poruchou, která podstatně snižuje pravděpodobnost početí, neznemožňuje však oplodnění zcela. Přibližně 33 % párů z této poslední skupiny zůstane po uplynutí 3 let také bezdětných.

I když vytoužené těhotenství stále nepřichází, není dobré se tím trápit. Při léčbě neplodnosti muž a žena mají žít normálním životem. Úzkost může vést k hormonálním změnám a otěhotnění je pak ještě těžší. To je však teorie, které se těžko dosahuje. V reálu je život muže a ženy chtě nechtě ovlivněn.

Otázka, jak neplodnost ovlivňuje partnerský vztah, byla předmětem našeho výzkumného šetření. Ke sběru jsme zvolili dotazníkovou metodu. Protože není vytvořený žádný standardizovaný dotazník, vytvořili jsme dotazník vlastní. Ten jsme pak předložili každému páru, který ordinaci a poradnu pro neplodná manželství (ordinace a poradna MUDr. Jiřího Doležala v Kostelci nad Orlicí) navštívil. Každý jedinec obdržel svůj vlastní dotazník, který mohl vyplnit sám, nerušen partnerem. Protože poradnu navštěvují většinou oba partneři, byl tak zajištěn přibližně stejný počet dotazovaných mužů a žen. Celkem jsme vyhodnotili 65 dotazníků.

Komu se svěřit?

Zjišťovali jsme mimo jiné, kde klienti získávali informace o neplodnosti, komu se se svým problémem svěřili, jaké postoje mají k adopci a jak neplodnost ovlivnila jejich partnerský vztah.

Ukázalo se, že jak muži tak ženy obdrželi nejvíce informací o neplodnosti u lékaře. Na druhém místě se u žen objevil internet, časopisy a informační letáky. Všechny tři zdroje ve stejném počtu případů. Muži na druhém místě jednoznačně uváděli internet. Na třetím místě u žen skončili přátelé, které muži neuvedli vůbec. U mužů se na třetím místě umístily časopisy a na čtvrtém místě informační letáky.

Je možné se domnívat, že jak pro muže, tak pro ženy je diagnostikovaná neplodnost určitou prohrou nejen s přírodou ale i prohrou společenskou, a tudíž jim odhodlání svěřit se někomu s tímto problémem může činit nemalé potíže. Zjišťovali jsme tedy, komu se klienti svěřili jako prvnímu. Zcela jednoznačně se ukázalo, že touto osobou byl gynekolog – a to jak u žen, tak u mužů. Hlavním důvodem zřejmě je, že se jedná o nejsnadněji dostupného odborného lékaře v této oblasti, lékaře, kterého ženy pravidelně navštěvují a vzhledem k tomu, že jsou na něj z těchto návštěv zvyklé, k němu mívají důvěrnější vztah.

O něco překvapivější je tato skutečnost u mužů. Na gynekologa své partnerky se obracejí i samotní muži, kteří mají podezření, že jsou neplodní. Tím, že muži nemají svého odborného lékaře, prostřednictvím partnerky se dostávají k lékaři jejímu – k lékaři, který tím, že ošetřuje jednoho partnera, stává se jakýmsi „rodinným přítelem“ v intimních záležitostech. Na druhém místě se jedinci, kteří se začali obávat o plodnost, svěřovali svému partnerovi. Opět tomu tak bylo u mužů i u žen. Důvodem je opora v jejich protějšku.

Na třetím místě uváděly ženy ve stejném množství poradnu a rodiče. Muži uváděli ve stejném množství poradnu a léčitele, ovšem rodiče neuvedli vůbec. Ukázalo se, že o problému neplodnosti neví pouze 4 % rodičů partnerky, kdežto u mužů je to 21 % rodičů. Důvody, proč se muži nesvěřují svým rodičům mohou být různé – od studu až po špatný vztah. Nabízí se zde též srovnání s výše uvedeným faktem, že muži na rozdíl od žen nezískávali informace u svých přátel. Je možné, že se muži prostě neradi svěřují rodině a blízkému okolí.

Dále nás zajímalo po kolika letech se muž nebo žena rozhodli vyhledat lékařskou pomoc. Lékařskou pomoc se ženy nejčastěji rozhodly vyhledat po 1 roce snahy o otěhotnění. Pomoc po 1 roce se rozhodlo vyhledat 38 % žen. 29 % žen vyhledalo pomoc po 2 letech a 21 % po 3 letech. 8 % žen se na lékaře obrátilo po 6 ti letech snahy o otěhotnění a 4 % po 4 letech. Déle žádná z žen nečekala. U mužů tomu bylo trochu jinak. Nejvíce mužů, a to 48 % , vyhledalo lékařskou pomoc po 3letech. Po 2 letech snah o oplodnění partnerky vyhledalo lékaře 26 % mužů. 11 % po 6 ti letech, 5 % po 1 roce, 5 % po 5 ti letech a 5 % po 10 ti letech snah o oplodnění.

A kdo z partnerů inicioval návštěvu lékaře?

Tato otázka byla jednou ze stěžejních našeho výzkumu, měla za úkol potvrdit nebo naopak vyvrátit hypotézu, která zněla: Návštěvu odborného lékaře budou iniciovat převážně ženy. Hypotéza se potvrdila. Jak nám ale ukázaly grafy, druhou nejčastěji volenou možností bylo společné rozhodnutí obou partnerů a procentuální zastoupení má i rozhodnutí, které uskutečnil pouze muž. Otázka zněla: „Kdo v Vašeho páru inicioval návštěvu lékaře?“ 83 % žen odpovědělo „já sama“, 13 % žen uvedlo, že se jednalo o společné rozhodnutí a 4 % žen dokonce uvedlo, že s tímto návrhem přišel jako první muž. Muži odpovídali na stejnou otázku následovně. 76 % mužů uvedlo, že návštěvu lékaře iniciovala partnerka, 18 % u mužů zastupovalo společné rozhodnutí a dále nám výsledky ukázaly, že v 6% to byli samotní muži, kteří dali impuls k návštěvě lékaře.

Další informace o výsledcích našeho výzkumu Vám přineseme v dalším článku.