Vyhledávání
Navigace
Ze slovníku:
Hypofýza
Synonyma: Podvěsek mozkový, Glandula pituitaria.
Drobný orgán, součást dincefala, nacházející se ve spodní straně mozku v blízkosti křížení zrakových nervů. Patří k žlázám s vnitřní sekrecí. S hypothalamem je spojen nálevkovitou stopkou. Dělí se na přední část (lalok) - adenohypofýzu a na zadní část (lalok) - neurohypofýzu. Adenohypofýza je řízena liberiny a statiny a vyytváří hormony ovlivňující kůru nadledvin (ACTH), štítnou žlázu (TSH), pohlavní žlázy (gonadotropiny), růstový hormon (STH) a prolaktin ovlivňující činnost mléčné žlázy. Z neurohypofýzy se do krve uvolňují oxytocin, uplatňující se při porodu, kojení a orgasmu a antidiuretický hormon, který ovlivňuje hospodaření s vodou. Při některých nádorech hypofýzy se kromě hormonálních poruch (nadbytek některého z hormonů nebo naopak chybění) mohou objevovat i poruchy zraku.
Související slovíčka: Adenohypofýza, Amenorea, Endokrinní žláza, Folikul, Gonadotropiny, Graviditas spuria, Hypothalamus, Leydigovy buňky, Liberiny, Menstruační cyklus, Oxytocin, Prolaktinom, Releasing hormony, Spermatogeneze
holka (zatim) (věk: 15) říká:
Jsem zoufalá. Je mi 15 let a jsem transsexuálka. Nepřála bych to zažít ani člověku, kterého nejvíc nenávidím. Je to doslova a do písmene utrpení. Pronásleduje vás to jako noční můra a pokud to nezačnete řešit, zblázníte se. Už jako malá holka jsem si pořád hrála s klukama, ve školní družině jsem milovala auta, ostatní holky jenom kroutily hlavou. Když mi bylo tak 10–11 let, úplně jsem byla posedlá touhou být klukem. Oblíkala jsem si tátovo a bráchovo trenky, kravatu a košili, pohodlné pánské džíny, bylo mi v tom dobře. Jednou táta zjistil, že jsem se mu rochnila v oblečení a vynadal mi, že jsem úchylná. Před třemi roky, to mi bylo 12, jsem se nechala ostříhat na krátko jako kluk. Holky ve třídě mi říkaly, že jsem lesba a teplá. Pak mi vlasy dorůstaly a před 2 rokama jsem se chtěla zase ostříhat, ale to už máma zakročila a seřvala mi, řekla mi: „Jsi ženská, tak se podle toho taky chovej!“ V duchu jsem si řekla: „Ženská jsem, ale jenom tělem.“ Pak bylo chvíli „období klidu“, kdy jsem nerozdělovala lidi podle pohlaví, i když jsem se taky pořád zdržovala v pánské společnosti. Tak to mám pořád – máma jde s kamarádkama nakupovat do drogerie, po krámech atd.,ale já jsem radši doma s bráchou a tátou a povídam si s nima o takových těch „klučičích věcech“, kolikrát se i do rozhovoru zapojim. Ve škole se mi holky jenom smějou. U nás ve třídě je jednou tolik víc holek a já jsem přišla do školy jako poslední a chtěla jsem si v šatně pověsit bundu a tak už nebylo místo a jedna holka řekla: „Tak si to dej ke klukům, stejně si takovej náš chlapeček.“ A kluci řekli: „Jo, tak si to dej k nám, vždyť tu máme místa dost.“ Nebo tuhle o přestávce přišla kuchařka k nám do třídy, že potřebuje šikovný holky, aby jí pomohly. Učitel řekl, který holky můžou jít z hodiny pomáhat do kuchyně a některý si nechal, protože je chtěl zkoušet a já jsem zůstala se dvěma holkama a se samýma klukama ve třídě a učila jsem se s nima. Po hodině mi jedna moje spolužačka, která mi provokoje, řekla, jestli se cítim jako kluk, když ta kuchařka řekla všechny holky. Já jsem nešla, protože na domácí práce a na vaření samozřejmě nejsem – u chlapa přijatelné, u holky ani náhodou. To je takhle pořád. Užíram se den co den. Musim si dávat pozor a soustředit se na to, abych mluvila ve správnym rodě (pořád mam tendenci u sloves v minulém čase mluvit v mužském rodě – bez toho písmenka „a“, např. viděl jsem místo viděla jsem). Teď se snažím víc chovat jako holka, uvažovala jsem o tom, že si začnu barvit hlavu, máma mi chtěla vzít k holičce, pořád mi nabízí sukně atd. Ale je to přetvářka, prostě teď navenek možná působim víc jako holka, ale já vim, že mnohem snažší by pro mě bylo žít jako kluk a chovat se jako kluk. Zvládala bych hravě zatloukat hřebík, nahodit pojistky ap. Taky jednám jako chlap, to znamená že tolik nevydržim a hned začínam zvyšovat hlas a být „tvrdá“. Mluvit v mužskym tvaru bych taky hravě zvládla, s chlapama bych si popovídala skvěle. Prostě cítim, kam patřim. Snažim se to co nejméně dávat najevo, ale prostě vim, že bych byla radši kluk doopravdy. Je to i jednodušší, žít jako kluk. Vždyť holky jsou úplně jiný než já a fakt mam mnohem blíž k těm klukům. Holky u nás ve třídě pořád koukají po klukach, rozebírají, který je lepší a krásnější, o mně pořád říkají, že jsem teplá. Přiznám si, že jsem teplá. Mně se kluci vůbec nelíběj a nevzrušujou mi, holky někdy jo. Když holky slintají po nějakym krasavci, tak se mnou jako s jedinou to nic neudělá, jenom si říkam: chtěla bych být jako on – kluk. Takže jsem navíc homosexuál a v případě, že bych byla kluk, byla bych normálně heterosexuální. Fakt je to hrozný, nevim, jak to do těch 18 let vydržim, možná se zbláznim, možná se toho dočkam, možná se budu trápit do konce života. Největší strach mam z toho, co na to rodina – možná to přijmou, možná ne. Možná my zavrhnou, možná mi budou podporovat. Možná – nic nemam jisté, nic netušim, to je to nejhorší. Jak dlouho se budu cítit jako kluk v těle holky? Jak to budu řešit? Operace se bojim, lítat po psychologach se mi taky nechce, ale mam se takhle užírat pořád? Celý život žít s pocitem, že žiju jako někdo, kdo nejsem? Vždyť jsem na světě jenom jednou, tak budu žít tak, jak chci já. V mym případě jako kluk, protože role holky mi prostě nesedí. V rodině mi říkají – páni, to bude jednou pořádná ženská, ale já jsem nešťastná z toho, že mi rostou prsa, že menstruuju a tak. Proč tohle musím prožívat zrovna já?za co?já se sama/sám sebe ptám. A to nejhorší mam teprve před sebou.