Jsou to buňky, které vznikly několika prvními děleními (rýhováním) zygoty. U lidského zárodku jsou až do počtu min. 16 stejně velké, všechny komunikují s povrchem a mají stejnou vývojovou potenci, ale pak vznikají již nestejné dceřiné buňky – menší na povrchu (mikromery) a větší bez komunikace s povrchem (makromery).
Oblast kolem oka je mimořádně citlivá na dotek (jazykem, rty a špičkami prstů) a patří mezi erotogenní zóny. Dotyk řas se nazývá motýlí polibek. Oko není jen přijímacím orgánem optických vjemů (zrakový smysl) a laskání, ale zrcadlí také dojmy. Protože se každé sexuální vzrušení prozrazuje temným zbarvením jako tzv. "kruhy" pod očima, byly takové ženy již ve starém Řecku považovány za zvlášť smyslné. Během těhotenství často dochází k omezení zorného pole (hemianopsie), zvláště pro vnímání barev a hned po porodu mizí, menstruace mění oči a může vést zánětům rohovky nebo duhovky a v klimaktériu dochází ke změnám oka překvapivě rychlle. V mytologii se síla očí (síla zraku) spojuje s potencí.