Salón

Z francouzsštiny: společenská místnost. Označení místnosti, ale také společenské instituce. Salón byl centrem konverzace, navazování známostí, politického ovlivňování a přetváření společenského života. Do salónů se chodilo, aby člověk poznal vtip, myšlenkové pochody a pohotovost velkých duchů. V této atmosféře, v dialogu sexu a inteligence, muže a ženy, humanity a světovosti vyrostla i láska a doznala zjemnění. Od konce 16. století do počátku 19. století byly vkus, mravy a společenské způsoby vládnoucích vrstev v Evropě formovány vznamnými salony Francie, Itálie, Anglie, Ruska a Německa. A protože vznikaly vždy okolo žen, znamenaly též velký průlom ženského vlivu do společenského života. Největší rozkvět salónů byl ve Francii, přestože první byl založen v Itálii. V Paříži žily politika a literatura, umění a láska dvě století ze salónů. V nich žili a učili se La Rochefoucauld, Diderot, d'Alembert, Voltaire, Montesquieu, Rousseau, Stendhal, Chateaubriand, Balzac, Victor Hugo, Lamartine a jiní. Dámy, které se jich ujaly jim dopomáhaly k nakladatelům a kariéře, seznamovaly je s přítelkyněmi, dávaly jim dobré rady a jídlo a dbaly o zábavnou konverzaci. Doba hromadných sdělovacích prostředků - velkých novin, rozhlasu a televize éru salónů zakončila.