Bondage - Historie 2/2

Jistě všichni znáte akupunkturu a akupresuru. Jsou to léčebné metody čínské a japonské medicíny, jež využívají přesně stanovených bodů na lidském těle k zapíchnutí speciálních jehliček respektive k použití tlaku prstů (palec a prostředník). Jehličky či tlaky musí v těchto bodech setrvat po určitou dobu, v rozmezí od několika minut do několika hodin. Jelikož však některé osoby použití jehel špatně snášejí anebo doba, po kterou by měl být na bod vyvíjen souvislý tlak, je někdy příliš dlouhá, začalo se využívat uzlů na provazech. Tím vznikla léčebná bondage, používaná též na submisivních jedincích. Zejména Japonci ji rozvinuli do dnešní krásné podoby. Prostřednictvím bondage se tak při její dobré znalosti dá léčit například klaustrofobie, strach z výšek, deprese apod. Upozorňuji však, že pokud neznáte postupy – které si Japonci i Číňané dobře chrání -, neměli byste se o léčení těmito prostředky vůbec pokoušet! Zdaleka se totiž nejedná o jedno či dvě vázání, ale je to celý složitý komplex svazování, jehož osvojení trvá dlouhou dobu, často i několik let. Praktikování léčebné bondage navíc musí být trvalé a často opakované. Svazování jako součást sexuálních radovánek si však klidně dopřejte.

Druhou oblastí pro použití bondage je výchova. Jako vynikající výchovný prostředek se bondage používala na vojácích nebo na zvlášť vybraných lidech, kteří sloužili na panovníkově dvoře. Jejím prostřednictvím například speciální vojáci, kteří znali panovníkovo tajemství, dosáhli odolnosti vůči mučení, a tak nebezpečí, že tajemství vyzradí, bylo značně sníženo. Pomocí bondage bylo u vybraných jedinců také možno dosáhnout projevování zvláštní úcty vůči panovníkovi. Této metody hojně používalo v Japonsku a některé školy ji při výchově Gejš používají dodnes.

I na Středním a Dálném východě se bondage používalo pro zostření trestů nebo jako mučící metody při výsleších. A právě touto cestou se bondage dostala do Evropy a následně i přes oceán, do Ameriky.

Už starý Manitou…

Nelze opomenout, že u některých původních obyvatel amerického kontinentu, hlavně Aztéků a Mexičanů, byly a dodnes jsou známy svazovací praktiky, a to hlavně na zajatcích a otrocích. Bondage se tedy používalo i na americké půdě ještě dávno před Kolumbem a prapředci dnešních obyvatel Ameriky patrně znali i výchovné a léčebné účinky svazovacích praktik. Především však používali bondage při rituálních obřadech, které, jak známo, byly krvavé nebo dokonce končily smrtí. I když jsou tyto obřady zmíněny v knihách o indiánské kultuře, detailní popisy takových obřadů za použití provazů se nám bohužel nedochovaly, jejich principy a ovládání si aztéčtí, mexičtí a peruánští kněží vzali s sebou do věčných lovišť. My z toho dnes opravdu známe jen přivázání k totemu neboli mučícímu kůlu a některé zlomky obřadů spojených s lidskými obětmi, zejména obětováním Bohům slunce a deště. Víme také, že provazů se užívalo při zahájení války či po vítězství nad nepřítelem. Všechny tyto rituály však byly krvavé a s klasickou bondage, o které zde chci psát především, neměly nic společného.