Jak mluvit s dospívajícími o sexu?

Jedná se hlavně o prevenci. Nechtěné otěhotnění bývá u dospívajících většinou dost dramatickou událostí. Pokud se v rodině nikdy o milostných vztazích nemluvilo, je pro mladou dívku oznámit, že je těhotná téměř nepřekonatelná překážka. Tím, že řekne „jsem těhotná“, řekne také: „už jsem s někým spala“. K nechtěnému otěhotnění se mohou přidat sexuálně přenosné nemoci. Problémem je, že sami dospívající se zajímají hlavně o jinou stránku sexuality, než je prevence. Daleko ožehavější záležitostí je pro ně to, jak se chovat v posteli, jestli je jejich penis dostatečně dlouhý apod. Proto je třeba jim v otázce prevence pomoci. Ti informovanější bývají zodpovědnější.

Rodiče, kterým se bude zdát, že vstup do pohlavního života jejich dětem opravdu dělá starosti a nebo si netroufají s dětmi o tom hovořit sami, mohou jim domluvit schůzku s odborníkem, např. sexuálním poradcem. Každopádně by ale rodiče měli děti informovat o morální stránce věci a nevměšovat se do jejich důvěrných záležitostí.

Dospívající často vyhledávají třetí, nezúčastněnou osobu, se kterou by mohli k tématu přistupovat otevřeněji. Často se tak děje písemnou formou na některých internetových stránkách nebo v časopisech.

Některé filmy nebo romány mohou podávat poněkud zkreslený pohled na lásku a sexualitu. Je lepší dát jim jiné náměty k úvaze, vysvětlit jim to, že se sexualita neomezuje jen na milostné poměry a že každý věk má svůj sexuální život apod. Nemluvit o sexu v rodinách vůbec by mohlo vyvolat riskantní chování nebo vytvoření těžko překonatelné bariéry. Na závěr je třeba zdůraznit, že v oblasti sexuality neexistují normy: ani pro věk, kdy mít první milostný poměr, ani minimální čas pro úspěšný sexuální styk; je tedy na každé dvojici, aby objevila, jak se milovat. Ale přece jen jedno pravidlo existuje: aby s tím oba partneři souhlasili.