Francouzský erotický tanec, který se vyvinul v polovině 19. století z chahutu, tance, ve kterém se poprvé vyhazovaly nohy tak vysoko, že bylo vidět dámám do kalhotek s poklopcem. Aby se nepřekračoval pověstný paragraf 330 (veřejná urážka studu), musely mít dámy své poklopce dobře zašité. Tato první generace kankánových lokálů skončila s francouzsko-německou válkou v letech 1870-1871. Druhé kankánové období vrcholilo v roce 1889, kdy Joseph Ollier otevřel „Moulin Rouge". Třetí období kankánu začalo roku 1928, po otevření „Bal Tabarin" a změnili kankán ve scénický tanec.
Sigmund Freud tak nazval fixaci sexuální touhy na konečník a jeho okolí. Podle něj se lidský pohlavní pud vyvíjí od embryonálního stavu až po pubertu z celé řady parciálních pudů vznikajících v určitém věku. Anální erotika vzniká z dětského objevu, že vyměšováním může přinášet i svým rodičům radost a bolest. Oblast konečníku je eroticky drážditelná a podle Freuda děti, které tuto dráždivost využívají, zadržují stolici, až jejím nahromaděním dosahují silné kontrakce svalů a při jejím průchodu konečníkem tak dochází k silnému podráždění sliznice. Dítě současně zjištuje, že může své rodiče ovládnout, když je potěší včasným vyměšováním nebo je rozzlobí jejich zadržením nebo znečištěním postele. Tak dítě poprvé objevuje, že rozkoš není jen něco, co člověk pociťuje na vlastním těle, nýbrž i něco, co ovlivňuje jiné lidi. Toto stadium sexuálního vývoje však zahrnuje i spojení rozkoše a bolesti., což podle Freuda můře vést k různým formám charakteru, análnímu charakteru (čistota, pořádek, šetrnost, vzdor) a sadistickému.