Také vás dráždí kopřiva?

Víte, co znamená slovo urtikace? Kdo si trochu pamatuje latinské názvy běžných rostlin, tak jistě uhádl, že to má něco společného s kopřivami. A že o tom píšu na stránkách Sexus.cz, bude to zřejmě i téma sexuální.

Co je to urtikace

Sexuologický slovník nám řekne víc o hesle urtikace: “– Sexuálně motivovaná potřeba být šlehán pálivými kopřivami po těle, zejména genitáliích.“

Ale když dáte heslo urtikace do internetového vyhledávače, dozvíte se, že ten termín znamená i praktiky naprosto nesexuální.

Třeba Benešovský týdeník Jiskra nám v článku poví:

Římští vojáci se kopřivami šlehali v chladnějším počasí, aby se zahřáli. Tento zvyk se nazývá urtikace a časem se změnil ve způsob léčby artritidy nebo ztuhlosti kloubů. Čili urtikace je i léčba šleháním kopřivami.

Hovoří o tom i tento odstavec z Kulíškových stránek :

Kopřivová voda je močopudná a patří k prvořadým lékům všech revmatiků. Používají ji vnitřně jako čaj, neboť zvyšuje vylučování kyseliny močové a odvodňuje tělo, ale také zevně šleháním bolavých míst olistěnými stonky kopřivy. Říká se tomu urtikace. Při ní se do organismu dostává kyselina mravenčí a i když pálení není příjemné, léčba je velmi užitečná nejen při revma, ale i při nedostatečném oběhu krve. Pro odvážlivce je tu rada vyválet se v kopřivovém záhonu.

Tak tedy kyselina mravenčí HCOOH je to, co nás pálí, ale i léčí. Což o to, víme přece už ze školy, že kopřiva je významná léčivka. Vraťme se ale k tématu:

Urtikace jako sexuální praktika

Proč se tím zabývám? Nedávno se tu objevila poznámka o tom, že sebešlehání kopřivami, zejména genitálií, je úchylka, dokonce něco jako masochismus. A to jsem zaprotestoval, protože jsem tyto praktiky provozoval a jako masochismus to nevnímám. A zapátral jsem v internetu, v čemž mi neocenitelně pomohla i Bublina – a našel. Třeba stránka forexample.cz uvádí:

Představte si, že byste vyrazili s partnerkou na procházku, po cestě natrhali náruč kopřiv a doma se s nimi potom šlehali po nahých tělech, zejména po genitáliích. Přesně to je totiž podstatou sexuální praktiky zvané odborně urtikace. Záleží samozřejmě na vaší odvaze, ale zatvrzelí vyznavači této techniky odmítají pálení kopřivami kdekoli, mimo genitálie, jako málo vzrušující. Osvědčenou technikou je například natažení kondomu, ve kterém je umístěn list kopřivy. Při souloži s takto vylepšeným kondomem údajně urtikátoři dosahují orgasmu nebývalé intenzity. Dráždění ženských genitálií kopřivou během soulože si vyznavači této techniky také nemohou vynachválit. Účinek je prý podobný jako při použití horkého vosku nebo bičování (a totiž přísun krve do genitálií a jejich větší citlivost), jen kopřivy zanechávají menší stopy.

Podrobněji je urtikace jako sexuální praktika popsána v článku, který mi odkázala právě Bublina – ale proč bych vám ho kopíroval, když si ho můžete otevřít sami zde

Bublině jsem však vděčný ne za to, že mě navedla na nové, pro mne neznámé uspokojovací praktiky, ale na pátrání po článcích, které mne vyvedly z určitých dosavadních sebepochybností: Ano, patřím mezi lidi, které šlehání kopřivou, její pálení a mravenčení, sexuálně vzrušuje, a pomáhal jsem si tím při sebeuspokojování. Přitom mě ale trochu žraly pochybnosti, jestli jsem normální, jestli nejsem úchyl. (znáte to – po doznění orgasmu přichází něco jako kocovina a člověk najednou nechápe, jak mohl takhle blbnout, a připadá si jako čuně) Vždyť i některé z těch statí na internetu řadí urtikaci mezi úchylky. Zajímavější jsou však ty, které se podrobně zabývají použitím kopřivy v sexu, a z nich mi vychází, že to není úchylka, ale podpůrná sexuální praktika. Něco jako afrodiziakum, zkrátka že kopřiva má kromě jiných léčivých účinků i schopnost povzbuzovat pohlavní vzrušení – snad tím zlepšením prokrvení, jak to popisuje jeden z uvedených článků, spíš mi ale přijde, že samotným tím svěděním a mravenčením, které mi trochu připomíná orgasmus. V jejím použití tedy nevidím o nic horší neřest, než když si navozujete vzrušení třeba pomocí porna.

Jaké jsou ty moje vlastní zkušenosti s kopřivou?

Zklamu vás: Ne tak bouřlivé, jak to popisují Hrackydopostele. Má nejstarší vzpomínka je asi z 11 – 12 let. To jsme se s kámošem trumfovali, kdo víc vydrží – po vzoru mladých Indiánů snášet bolest bez ceknutí. Bylo to v létě u vody, na břehu plantáž kopřiv, a nás napadlo, kdo snese probíhat skrz ně v plavkách. Pak jsem prohlásil, že to nic není – ale bez plavek! Běhali jsme tedy bez, já schválně hodně rozkročmo, aby mě to jako náhodou šlehalo hlavně do rozkroku. A to nám ještě nestačilo, tak jsme ty kopřivy natrhali a šlehali se s nimi navzájem, samozřejmě hlavně „tam“. A mně to pálení přišlo za chvíli děsně zajímavé, ale Zdeněk, když viděl, že mě to vzrušuje, tak si to asi špatně vyložil, myslel, že mě vzrušuje jeho nahaté tělo, prohlásil mě za úchyla a že už nehraje. Ale třeba to byla jen záminka k ukončení hry, že jemu to pálení žádnou rozkoš nedělalo.

Později, když mi bylo asi 13 – 15, tak vždycky když přišly touhy, sedl jsem na kolo a jel do lesů a na palouku skrytém mezi porosty se odstrojil a válel se v trávě a masturboval. Taky jsem si zopakoval tu kopřivovou terapii – dole bez jsem běhal kopřivami (ale botky jsem si obul, ono v kopřivách může být leccos pohozeného) a pak jsem je vždycky natrhal a šlehal se v rozkroku i na prsou. Zpočátku trochu bolestivé pálení přešlo v příjemné svědění až mravenčení. Nikdy jsem ale neprožil to, co je popsané v ukázce – samotné kopřivy mě k orgasmu nepřivedly, nakonec jsem to vždycky nevydržel a udělal se ručně.

Mé samotářské výlety do přírody skončily, když jsme se začali toulat ve dvou – s ní. Tím skončila i moje urticofílie, protože přiznat se jí k téhle své libůstce jsem zatím nenašel odvahu a představa, že by se i ona se mnou válela v kopřivách, mi k ní nějak nesedí.

Tak – a teď se zkuste i ostatní chlubit, jaké máte zkušenosti s kopřivou dvoudomou čili Urtica dioica či s tou pálivější, vyrážející brzy zjara – kopřivou žahavkou Urtica urens. Nebo aspoň zkuste vysvětlit, proč někde utrikaci řadí mezi úchylky.

Ilustrace k článku je licencována pod Public domain via Wikimedia Commons