Sigmund Freud tak nazval fixaci sexuální touhy na konečník a jeho okolí. Podle něj se lidský pohlavní pud vyvíjí od embryonálního stavu až po pubertu z celé řady parciálních pudů vznikajících v určitém věku. Anální erotika vzniká z dětského objevu, že vyměšováním může přinášet i svým rodičům radost a bolest. Oblast konečníku je eroticky drážditelná a podle Freuda děti, které tuto dráždivost využívají, zadržují stolici, až jejím nahromaděním dosahují silné kontrakce svalů a při jejím průchodu konečníkem tak dochází k silnému podráždění sliznice. Dítě současně zjištuje, že může své rodiče ovládnout, když je potěší včasným vyměšováním nebo je rozzlobí jejich zadržením nebo znečištěním postele. Tak dítě poprvé objevuje, že rozkoš není jen něco, co člověk pociťuje na vlastním těle, nýbrž i něco, co ovlivňuje jiné lidi. Toto stadium sexuálního vývoje však zahrnuje i spojení rozkoše a bolesti., což podle Freuda můře vést k různým formám charakteru, análnímu charakteru (čistota, pořádek, šetrnost, vzdor) a sadistickému.