Dějiny prostituce II.

V minulém povídání jsme se zastavili ve středověku a s ním spojeným rozmachem „nejstaršího řemesla“ v Evropě. Na počátku šestnáctého století se však kontinentem začala šířit nová nemoc, jež se brzy rozrostla ve zhoubnou epidemii. Po dlouhém bádání je zjištěno, jak se šíří. Pohlavním stykem a onou nemocí je pochopitelně syfilis nebo jinak příjice.

Jednotlivé státy se usnášejí na drakonických opatřeních proti jejím nositelkám. Prostitutky se bojí, a proto se pokoutně léčí všelijakými pochybnými mastmi, jejichž součástí je i rtuť, o kterých se tvrdí, že jejich užíváním lze dosáhnout zázračných výsledků.

Třicetietá válka

Když opadává první vlna onemocnění syfilidou, kterou můžeme vzhledem k rozsahu bez nadsázky přirovnat k morovým epidemiím, dochází ke znovuoživení prostituce, spojenému s ničím menším než s třicetiletou válkou. Všechny evropské národy byly ve válce, tisíce vojáků dřely do morku kostí na bitevních polích a potřebovaly se zákonitě náležitě odreagovat. Proto se za obrovskými armádami žoldáků táhly nepřehledné zástupy prostitutek. Z hlediska řemesla se však jednalo o velký úpadek. Vojákům šlo jen o to, co nejrychleji se vybít a nevěstkám jen o co nejtučnější výdělek.

18. století

K povznesení oboru dochází až v době, jež je nazývána zlatým věkem prostituce – v osmnáctém století ve Francii. V tomto období se ujímá pojem „galantní láska“, zdůrazňující milostnou techniku a formy milostného požitku, což vedlo i ke zdokonalování prostituce.

Nevěstky byly idolizovány a idealizovány. Dostaly se na společenském žebříčku dokonce nad ctihodné měšťanské ženy. Připomeňme známé postavy madame Pompadour, dvorní obšťastňovatelku Ludvíka XV. a zakladatelku největšího nevěstince všech dob na jeho dvoře nebo hraběnku Dubarryovou, taktéž oblíbenou souložnici mnoha francouzských šlechticů. Mimo zemi galského kohouta stojí za zmínku Mary Wilsonová, bordelmamá ve velkém, která vlastnila v Londýně devět podniků, a Němka Charlotte Schuwitzová, zřizovatelka slavného berlínského Salonu Kitty.

Teď jedna perlička. Za nejstarší prostitutku v dějinách je považována jistá Italka z Janova. Podle policejních místních záznamů byla činná ve svém povolání ještě ve svých jednaosmdesáti letech! Čiperná babča co? Docela rád bych si popovídal s jejími zákazníky.

19. století

V druhé polovině devatenáctého století došlo znovu k prudkému nárůstu pohlavně nemocných, s čím je spojen i čím dál větší odpor proti prostituci. Následovaly zákazy, vysoké postihy, vytlačování prodejných ženštin z měst a především jejich přísná registrace. Bez ní mohly být prostitutky zatčeny, případně uvězněny. Tyto procedury alespoň částečně pomohly k ukočírování divokého živlu.

20. století

Ve dvacátém století se situace, s výjimkou světových válek, znamenajících značné „uvolnění mravů“, nadále zklidňovala. Prostitutky postupně mizely z ulic, ale přestěhovaly se do klubů, barů. Navíc se objevila nová kategorie tzv.call girls, dívek čekajících na své zákazníky po drátě. Vrací se také prostituce vdaných žen, které bohužel nemají jinou možnost vydělávat pro rodinu než tento způsob.

Zemí s největším počtem prostitutek je již tradičně Thajsko. V hlavním městě Bangkoku přes devadesát procent dívek a mladých žen mezi čtrnáctým a čtyřiadvacátým věkem života vykonávalo určitý čas „nejstarší řemeslo“.

Závěrem

Toť vše. Prostituce je součástí našich dějin, měli bychom se pokusit akceptovat ji a sledovat, jaká nová překvapení si pro nás zase připraví.