Jak udržet vztah na dálku

Minulý půlrok jsem měl možnost vyzkoušet si vztah na dálku, pobýval jsem totiž delší dobu mimo republiku. Pokud máte svoji milou/svého milého pravidelně u sebe, připadá vám pouhá myšlenka na odloučení naprosto nemyslitelná. Nakonec se to ale přežít dá, můj vztah z toho vyšel mnohem silnější a taky jsem měl možnost vyzkoušet plno věcí, které bych jinak asi nezkusil.Minulý půlrok jsem měl možnost vyzkoušet vztah na dálku, pobýval jsem delší dobu mimo republiku. Pokud máte svoji milou/svého milého pravidelně u sebe, připadá vám pouhá myšlenka na odloučení naprosto nemyslitelná. Nakonec se to ale přežít dá, můj vztah z toho vyšel mnohem silnější a taky jsem měl možnost vyzkoušet plno věcí, které bych jinak asi nezkusil.

Dopisy a balíčky

Určitě je dobré občas poslat svojí lásce dopis. Nemyslím tím mail nebo SMSku, ale naprosto obyčejný dopis psaný rukou a poslaný poštou. Není to nikterak drahé (Známka „celá EU“ stojí lehce přes půl eura) a příjemce to určitě velmi potěší (i když nutno přiznat, že o něco víc to asi potěší ženu – ta si ten dopis určitě schová a bude v něm ještě po pár letech se slzou v oku listovat).

Od dopisu je jen krok k balíčku – opět se nemusí jednat o žádnou superobjevnou věc, ale zkuste se zamyslet, co by mohlo osobu na druhém konci světa potěšit. Pytlík oblíbených bonbónů, zapomenutý plyšák, zajímavý obrázek nebo kousek spodního prádla. Doporučuji balit hlavně nerozbitné věci, něco, co lze přinejhorším postrádat a cestou se to nemůže zkazit. Občas se něco na poště zapomene (moje zkušenost – 1 dopis z asi 12 nepřišel mě, do Čech dorazilo vše). Ceny opět nejsou nijak odrazující, poslat balíček stojí od 3 do 10 eur, podle váhy.

Povídky

Určitě je dobrý nápad vložit mezi listy dopisu i nějakou vlastnoručně napsanou povídku, básničku nebo přikreslit obrázek. Já jsem posílal „domů“ erotické povídky, řekl bych, že to mělo velmi pozitivní odezvu – několik povídek mi taky přišlo a navíc jsme po příjezdu některé fantazie i vyzkoušeli. Není moc dobrý nápad, stahovat tyhle věci z internetu, představivost snad má téměř každý slušně vyvinutou, navíc partner jakousi neoriginalitu určitě pozná.

Telefonování

Pokud jsem psal, že poslat dopis není nikterak drahé, o telefonování to rozhodně platit nemůže. Naštěstí se sešlo pár chytrých hlav a vymyslely VoIP. Voice over IP, tedy volání po internetu funguje úplně stejně jednoduše jako ICQ (a je naprosto zadarmo – viz www.skype.com). Pro praktikování takové vymoženosti stačí dva počítače připojené na internet, se sluchátky a mikrofonem a nainstalovaný program. Pokud jedna strana něco z toho nemá, dá se nakoupit i kredit, pomocí kterého potom můžete levně volat i na pevnou linku a o něco dráž i na mobil. Snad jen dodám, že v posledních verzích programu je možné uskutečňovat i videohovory, pokud vlastníte webkameru.

Jakmile je telefonování nainstalováno, dá se vesele hovořit naprosto o čemkoliv. Přeskočím řeči o počasí a stravě. Veskrze příjemné je špitat své lásce přímo do ouška roztomilé nesmysly, snad ještě příjemnější je ji svými řečmi vzrušovat. Můžete si navzájem povídat o tom, co a jak by se vám v sexu líbilo – je to jednodušší než to říkat přímo do očí, navíc je u skypu možnost poslat i normální psaný text.

Mně osobně se nejvíc líbilo, když jsem svojí lásce vykládal nějakou erotickou fantazii a ona při tom doma masturbovala (tohle slovo se mi nelíbí, takže odteď masturbace = hraní si). Neměl jsem možnost vyzkoušet si to z druhé strany, protože jsem měl přípojku k internetu jen ve škole nebo v internetové kavárně. Pokud jste v zahraničí, většinou nemusíte mít strach, že vám někdo v okolí bude rozumět. Jen není dobré hrát si se svojí láskou těsně před plánovaným odchodem – je to docela vzrušující, takže já jsem obvykle musel ještě pár minut počkat až „to“ přešlo.

Fotky

Další možností, jak udržet kontakt s domovem je posílání fotek. Vůbec nemusí jít o nic se sexuálním podtextem, fotek milované osoby není nikdy dost, naopak je jich neustále málo. Pokud se ale rozhodnete posílat nějaké lechtivé fotky, opět se nemusíte v podstatě ničeho bát. Maily fungují poměrně spolehlivě, navíc lze fotky zaheslovat, takže si je nikdo nepovolaný nepřečte.

Když budu hovořit z vlastní zkušenosti, poslal jsem své vyvolené nejdříve několik fotek, kde jsem měl na sobě její oblíbené trenýrky. Nijak jsem ji o tom napřed neinformoval, takže to bylo jen takové drobné překvapení a nechtěl jsem ji moc poděsit ;) Zeptal jsem se jí, jestli by chtěla dostat další, třeba i odvážnější fotky. Je až překvapivé, jak se člověk občas stydí před vlastním foťákem se samospouští. Odměnou mi bylo několik jejích foteček a navíc jsem dostal příslib možného dalšího focení, až budu doma. Osobně mi to připadá poměrně vzrušující.

Pro páry, které spolu ještě „skoro nic neměly“ a tím pádem se stydí posílat hanbaté fotky, lze zcela doporučit focení, kde je mnohé „jen naznačeno“. Mnohdy to je úplně stejně vzrušující (ne-li více) jako zcela odhalené lidské tělo (pokud myslíte, že kecám, tak si uvědomte, jak často okukujete holky/kluky na koupališti).

Hra „co bude, až přijedu“

Rád bych se tu zmínil ještě o jedné příjemné věci, kterou jsme s přítelkyní vyzkoušeli. Napadlo mě v průběhu pobytu shromažďovat vlastní erotické fantazie, psát každou na jeden proužek papíru a doma s nimi hrát různé veselé hry – na fanty, sázet se o ně, vyměňovat nebo odměňovat… možností je určitě spousta. Vůbec nemusí jít o nic světoborného – fantazií typu „uvařit a servírovat večeři oblečená pouze do kuchařské zástěry“ má každý člověk v hlavě snad 200, může jít o různé modifikace a úpravy těch stejných úkolů. Jedno malé doporučení: než začnete hrát nebo obchodovat s úkoly, nechte si je každopádně schválit spoluhráčem. Ušetříte si tím spousty starostí a nedorozumění.

Závěrem

Nikdy nevíte, kam vás osud zavane, ani na jak dlouho to bude. Určitě je maximální hloupost končit vztah jenom pro delší odloučení. Pokud nevydrží, tak nevydrží, nedá se nic dělat, ale úplně klidně vydržet může a takový vztah je potom mnohem silnější. Dá se při tom vyzkoušet a zažít plno nového (například já jsem měl před těmihle zkušenostmi jasně odmítavý názor na vzájemné focení). Prostě a jednoduše, když jste od sebe pár tisíc kilometrů, neznamená to, že se spolu přestanete milovat.

Pohled z druhé strany

Požádal jsem o krátké vyjádření i svoji přítelkyni, takže tady máte pohled z druhé strany:

Než mi můj milý odjel, nedokázala jsem si něco takového ani představit, bála jsem se, že to náš vztah nevydrží a že mi bude strašlivě smutno. Smutno mi samozřejmě bylo, ale kdybych měla možnost vrátit čas a zabránit jeho odjezdu, neudělala bych to. Několikrát do měsíce na mě čekal krásný dopis s překvapením, povídkou nebo nějakou krásnou hloupostí. Sama jsem vymýšlela, co hezkého mu poslat v příštím dopise. Po chvíli mě nejvíc trápila zvědavost, co mi přijde příště, zvláště u povídek na pokračování. Chtěla bych trochu vyzdvihnout význam dopisů poslaných klasickou poštou, nic hezčího (kromě sebe) snad ani nemůžete poslat. Co se týče hrátek po telefonu, je dobré se ujistit, jestli máte potřebné soukromí…a potom už se fantazii meze nekladou… Odloučení nemusí znamenat konec vztahu nebo něco strašného, co bude moc bolet. Naopak, je to příležitost k tomu vyzkoušet si spoustu nového a zrušit některé svoje zábrany a strachy. Asi by se to dalo shrnout do rčení: „co nás nezabije, to nás posílí“.

Komentáře

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „OK“.

prdola říká:

vztah na dálku není plnohodnotný. Delate si to samy těžký trýzníte se zbytečně. Je lepší si najít partnera a byt s ním pořád bez odluk. Tamtomu ani neříkejte vztah

petmk říká:

Vlastní zkušenost, nebo teoretizuješ?

Vztah má cenu tehdy, když pro oba má cenu při problémech pokračovat. Pokud se oba rozhodnou být spolu a stojí jim to za ty dočasný omezení, je to jejich volba.

Navíc je někdy rozchod nesmysl. Představ si, máš pět let holku, máte spolu auto, byt a hypotéku, plánujete založení rodiny a šéf tě pošle na tři měsíce na služebku. Zahodíš kvůli tomu všechno? Budeš řešit během dvou týdnů rozchod a přeúvěrování hypotéky a po návratu druhý byt a hledání nové partnerky? Když krom dočasné absence fyzickýho kontaktu všechno klape a jiný důvod k rozchodu není? Samo, pokud ho má ona a hledá záminku, tak se i dlouhá služebka hodí, ale v tom případě to ber jako ránu z milosti, kopačky by přišly pozděj při jiné vhodné příležitosti.

A odloučení může vztah posílit. Změní se komunikace, řeknou si, co by si jindy do očí neřekli, chtě nechtě zboří stereotyp, opadne ponorková nemoc,… A když překonají krize a při dalším rozhodování můžou říct, že už dali i horší věci…

Btw, víš, jak se nazývá ten, co problém řeší útěkem? Ten, co dává kopačky, místo aby zkusil problém překonat? Srab obecný. A takový nemá šanci na normální vztah, ani si kohokoliv udržet.

Katula (věk: 18) říká:

Celkom som sa aj zarazila nad daktorimi vecami co tu pisete..ale mam podobnu vec ako vy vseci..mam svoju drahu pomovicku ktora byva 385km odomna..piseme si kazdy den sms a vecer chodivame na fb..napisam mi ze na silvestra ku mne prijde a budeme ho oslavovat spolu..ale aj tak sa bojim ze nasa laska tak dlho nevydrzi :-(

Mr. M říká:

Děkuji za komentáře. S tím náboženstvím máte pravdu, ona je katolička, já nejsem. A v polsku navíc mohou mít sex až od 18, tak se třeba bojí, že bych to od ní chtěl… Tak uvidím jak se to vyvrbí, máme se rádi, tak se snad časem setkáme.

bublina říká:

Mr. M říká:

Na dovolené jsem se seznámil s jednou polkou, měli jsme se celkem k sobě, ale nic většího než pusa na rozloučenou nebyla. Teď si už 2 měsíce píšeme a stále si máme co říct, navíc si píšeme zamilované věci. Já bych chtěl ale víc než psaní, ona mně píše že taky, ale nějak se nemá k tomu aby mně třeba řekla ať dojedu nebo, že ona přijede. Dělí nás vzdálenost 450 km. Píšeme si v průměru 3 hodiny denně, anglicky. Nevím, jestli se bojí zeptat rodičů, abych mohl přijet nebo jestli se bojí komunikace, přece jenom není mluvení v cizí řeči tak snadné jako psaní. Zdůrazňuju, že jí je 16. Mně 20. Co myslíte, když se v dohledné době nesetkáme, má v tom cenu pokračovat?

kadet říká:

450 Km v dnešní době není zas tak nepřekonatelná vzdálenost, obzvláště kdyby to setkání mohlo být na víc dní. Já myslím, že tou hlavní bariérou je její nízký věk – je jí teprve 16, třeba dosud netouží příliš po tělesném styku ale časem do toho doroste, třeba se zatím bojí říci rodičům, že má vztah s „cizincem“ (ale nakolik je dnes cizincem člověk ze sousední země, kde se mluví příbuzným jazykem?), třeba tu hraje roli i to, že v Polsku se víc udržela katolická zbožnost ( jen se 7. přikázáním si moc hlavu nelámou :) )

Zkus tedy počkat ty 2 roky, jestli vám láska na dálku vydrží. Pak už bude nejen právně nezávislá na rodičích, ale třeba doroste i do touhy po osobním i tělesném kontaktu. A čas prověří, nakolik je ten váš vztah silný. Tím ale nechci říci, že byste se nemohli během těch dvou let párkrát setkat, třeba někde na půl cesty, vymyslet si zase nějakou příležitost, dovolenou.

Ještě se pozastavím nad jazykovou stránkou: Zdá se mi ostudné, když dva Slovani spolu mluví anglicky. Já vím, polština je pro nás foneticky nesrozumitelná – slyšíme jen samé sz, cz, ś, ć, ż. Grafická podoba je trochu srozumitelnější, ale když to zkusíte domlouvat se napřed písemně, pak i fonicky každý ve svém jazyce, použijte internetový slovník, třeba

http://www.rewin.cz/WebForm1.aspx

brzy si zvyknete a porozumíte, a hlavně – povede to k vašemu sblížení, budete-li hovořit přímo každý ve své mateřštině.

akire říká:

Kadete jenom malá poznámka, mluvit s Polákem anglicky je docela normální, nevím proč tě to tak zaráží. Já osobně nerozumím psané ani mluvené polštině ani slovo :-)

kadet říká:

Není to normální, protože češtěna s polštinou jsou si mnohem bližší než obě tyto řeči s angličtinou. Rozumět – neříkám, že mluvit, ale rozumět – se tomu druhému jazyku člověk naučí docela rychle. Jako když spolu mluví Čech a Slovák, ani si neuvědomují, že každý vlastně hovoří jiným jazykem.

A představ si, že by se oba mladí lidé spolu rozhodli trvale žít, ať v ČR nebo v Polsku. Pak by to bylo naprosto nenormální, aby se u nich doma mluvilo anglicky.

A hlavně: City a vyznání člověk nejbezprostředněji říká ve své mateřčtině, a ten, komu je určeno. rozumí každému slovu, ikdyby nerozuměl ani slovo.

petmk říká:

Nechápu, s čím máš zase problém. Třeba jedna bývalá si chtěla procvičit anglinu, tak jsme si jeden čas telefonovali anglicky… Bydlela 7km ode mě a mluvíme stejnou řečí. Mám se za to stydět?

Je jenom na nich, jak se budou domlouvat. Hlavní je, že si rozumí…

kadet říká:

To se přece nedá srovnat, když si v zájmu procvičení konverzujete v cizím jazyce, nebo když v něm prožíváte ty nejintimnější city. A úplně zbytečně, v tom případě Čecha s Polkou.

A problém nemám já, ale spíš tazatel – s bouráním bariéry, jak patrno. (ostatně, ikdybych měl problém, těžko mi ho může řešit, kdo prohlašuje, že ho nechápe)

Pokud vidím problém, tak v tom, když se z běžného mezilidského a dokonce i vysoce intimního styku vytěsňuje rodný jyzyk, v němž myslíme, v němž cítíme.

akire říká:

Podle mě to dost závisí od toho kde vyrosteš. jelikož já jsem se tŕeba celé détství setkával s češtinou, a tak problém nebyl. S polštinou jsem se setkal jenom párkrát, a ten jazyk mi přijde asi tak příbuzný jako ruština nebo bulharčina.

bublina říká:

Částečně s kadetem souhlasím, ta polština i když ti připadá zpočátku nesrozumitelná, tak po 14 dnech jí začneš rozumět (osobní zkušenost z dovolené). A to podstatně lépe než třeba němčině či angličtině, jsou to fakt příbuzný jazyky. Ale kadetův odpor vůči angličtině nesdílím, ono jim to prospěje, procvičit se v jiném cizím jazyku.

Mlok říká:

Nechápu proč tu řešíte takový hovadiny..To je asi to poslední co by tu chtěl tazatel řešit..Jak se budou domlouvat si musí zařídit oni samy, jak jim to bude vyhovovat..

Domísek říká:

akire říká:

Nezjistíš dokud nezkusíš. Ale ten její věk, no úpřimně, kolik holek to ve šestnácti mysleli vážně? (Prosím neukamenovat)

bublina říká:

Jasně, v 16 většina holek neví co chce (osobní zkušenost) :-) Ale i kdyby se už nikdy neviděli nebo i kdyby se scházeli a po pár letech rozešli, tak je to svělá zkušenost, poznání jiného člověka, poznání zamilovanosti, lásky, trochu jiné kultury, jiného jazyka a zvyků, procvičení v angličtině, … zkrátka úžasná zkušenost k nezaplacení, většina těch zážitků je nesdělitelná, musí se to prožít a minimálně zůstanou krásné vzpomínky. To vám nikdo nevezme.

Aďa říká:

Ahoj, Chci se zeptat,když jste partnera v životě neviděli a máte se sním sejít…jak to probíhá?

bublina říká:

To je různý, u každého jinak, záleží totiž na okolnostech.

Ondra říká:

AU vs. CR

Procitam zdejsi prispevky a musim rict, ze cela rada tech pozitivnich.........

něco podobnýho se stalo i mě… vlastně skoro stejnýho.. byly sme spolu asi rok.. ale mám stejný pocity jako ty.. jen chci říct že ty holky nechápu :/… byly sme spolu, a bylo do uzasny. Pak se ale neco stalo, a my sme byly od sebe dost daleko.. byl sem ochotnej jit za ni, a ani me nenapadlo ze bych mel zustat tady. Ale co se stalo? zalibil se ji jinej, a nas vztah jen tak zahodila… jestli mi to nejaak holka chce vysvetlit tak prosim, ale já vás uz vázne nechápu ;( …

Anonym říká:

AU vs. CR

Procitam zdejsi prispevky a musim rict, ze cela rada tech pozitivnich se cte prijemne a dava cloveku nadeji. S pritelkyni jsem byl 7,5 roku v CR, vztah byl krasny, nejaka ta hadka a nedorozumeni samozrejme taky, ale bez toho by to samozrejme ani nebylo mozne. Vztah jsem povazoval za perspektivni, vzdycky jsem ji miloval, byl ji verny a jina pro me neexistovala. Uvazoval jsem, ze az se oba postavime na vlastni nohy tak ze bych ji pozadali o ruku…aby taky ne po tolika letech! Myslim, ze ona to musela videt podobne, protoze jinak by asi netravila tolik let ve vztahu, ktery ji nenaplnuje a od ktereho nic neceka. Pred par mesici odletela do Australiet a ja mel za par mesicu letet za ni…ale kdyz jsem zacal oblitavat veci kolem odletu, oznamila mi, ze se do nekoho zamilovala a ze je konec. Nechapu to…psali jsme si, bylo to krasne…presne ty drobne radosti jako sms nebo vzkazy…davalo mi to silu a vedel jsem ze bych na ni vydrzel cekat rok, dva…ze mi za to stoji, proste ze je to ta prava. Je to pro me tezke ted…nevim co s tim mam delat takhle na dalku, jestli se s tim vubec neco da delat. Obzvlast proto, ze jsem byl ochotny kvuli ni (kvuli nam obema presneji) zahodit vsechno tady a vydat se za novym spolecnym zivotem do nezname dalky a do nejistoty… Ja to citim jednak jako strasnou ranu pod pas, protoze 100% vim, ze bych ji nic takoveho v zivote neudelal a za druhe jako osudovou chybu, protoze proste citim ze je to zenska stvorena pro me. Chapu, ze to tady v CR nemela zrovna lehke a potrebovala se zbavit vsech tech rusivych vlivu, ale to ja taky…

Tak reknete zensky…je to tak snadny zahodit tolik let, potkat nekoho a behem mesice vedet ze je to ten pravy? Nebo v tom neznamem cizym prostredi kde nikoho zatim nema potrebuje podporu a nekoho, tak se na nekoho proste jenom citove „upne“, kdyz jsem tak strasne daleko? Nebo proste potrebuje jinou zkusenost…kdyz byla tak dlouho se mnou a myslim si ze verna? Uvitam vsechny prispevky k tematu :)

Anička (věk: 16) říká:

Já s přítelem taky žiji zatím odděleně a můžu sama říct, že zpočátku jsem to snášela hodně špatně, proto jsem se s ním ani né po měsíci rozešla kvůli jinému. Do nového vztahu, jak jsem si později uvědomila, šla ze zoufalství a zármutku, chtěla si vynahradit přítelovu nepřítomnost, mít někoho blízko, každý přece potřebuje trochu lásky. Musela jsem si tohle všechno uvědomit a když k tomu došlo, zjistila jsem co vše v příteli mám a jak je pro mě důležitý. Nového přítele jsem nechala a tomu svému se omluvila .. pochopil mě a uznal, že každý si zaslouží novou šanci. Jsem mu za to vděčná, o to víc nás to stmelilo, i když to nebyl zrovna hezký zážitek. Pokud jste byl s přítelkyní tak dlouho, věřte že to všechno nehodila za hlavu. Možná, že to měla přesně jako já, je to jen chvilková slabost. Srovná si to v hlavě a určitě se ozve, nevěšte hlavu, láska hory a ticíse kilometrů přenáší :)

Pettruška říká:

Jestli jste opravdu pro sebe stvořeni, tak se zase dáte dohromady. V Austrálii nebo v Rusku …

Anonym říká:

Narazila jsem náhodou na tuto diskuzi a moc mě bavilo číst vaše články. Dostala jsem se do stejné situace a myslela si že jsem snad jediná kdo to tak má, z mích přátel co znám asi jediná jsem. S mím milým jsem se seznámili velikou náhodou. Začali jsem si spolu psát a netušili zda se někdy vůbec podaří setka se. On totiž žije také přes půl světa daleko. Nedávno se nám podařilo po téměř roce psaní, potkat. Bylo to setkání plné očekávání a ani jeden jsme si nedovedli představit co od toho můžeme očekávat. Strávili jsme spolu pár krásných dní a padli si do očka. Teď je zase přes půl světa daleko a udržujeme kontakt na skypu. Kolem Vánoc bychom se měli opět vidět. Moc se těším a nedovedu si opět předtavit jakým směrem se to dá. Myslím ale že oba víme že se máme, že jsme se našli a to je důležité. Snad se naše cesty jednou spojí úplně.

Anonym říká:

jsem ze svojjí dívkou už 8 měsíců. Jistě, že už bylo to, že jí to nebaví a jiné… ŽÁRLIVOST.. to je něco povím vím, že od sebe jsme 451 KM a každým dnem, je to silnější a silnější SLÍBILI SME SI, ŽE SI BUDEM ŘÍKAT VŠE CO NÁS TRÁPÍ A CO CHCEME. Tak já jsem začal. Chtěl jsem jí už strašně moc dlouho stašně mě přitajovala. Tak jsem jí to řekl a ona chtěla to samé. Bohužel to nebylo samozřejmě možné.. Začalo to pouze takovými lehčími fotkami a pak začal i skype a další.. Sex po telefonu.. a tak dál. No co dodat, jsem sní strašně moc štastný, a hlavně myslím, že to sní má 100% cenu žít, je tak žíkajíc moje vyvolená, a já asi i její.miluji jí A ten chlápek co psal tenhle článek to vystihl dávám 100/10

Anonym říká:

Jsme s přítelem teprve dva měsíce a z toho jsme se tři týdny neviděli i když bydlí ve stejném městě. Myslím, že se máme hrozně moc rádi i když je to tak krátce. Jenže díky snižování platů a jiným okolnostem nastupuje od října do nové práce na severu moravy a do mého města se už nikdy nevrátí. Věřte, že jsem právě ta, která nevěří, že to vydrží, protože jsem měla už dva vztahy na dálku a nedopadly dobře. Zatím za ním nemůžu ani jezdit, takže se snažíme užívat si každého momentu. Ale i tak jsme z toho oba špatní a říjen se blíží. Bohužel nám osud nepřál a nepotkali jsme se dřív. Doufám, že se budeme snažit udržet kontakt prostřednictvím internetu a hlavně, že tu bude ta možnost. Tak nám držte pěsti, protože je to opravdu chlap, jakýho už nikdy nepotkám a on o mě tvrdí to samé (ovšem že nejsem chlap, ale žena:). Vaše komentáře co tu čtu mě posilují, ale i tak se mi tomu nechce věřit :(

Anonym říká:

je to půl roku,co můj manžel našel práci mimo čr.Bylo to hodně o pro a proti.Je tři týdny mimo a tři týdny doma.Bála jsem se toho i vzhledem k tomu že máme dvě děti z toho jedno v šílený pubertě.Ale ikdyž jeho odjezd celý den probrečím až je mi z toho špatně u žaludku,přišla jsem na to že ho miluju snad víc než kdy před tím.po dobu jeho přítomnosti doma jsme se nikdy nepohádali,nebyli jsme na sebe nevrllí.užíváme si každou volnou chvilku co můžeme být spolu.a když má přijet domů jsem na něj natěšená jak puberťačka na první rande.ale jak už bylo řečeno,,co má vydržet,vydrží,co nemá nevydrží."všem držím palečky a vydržte.

Anonym říká:

Nejlepsi zenu sveho zivota jsem potkal, kdyz ona zila 2000 km. Nejdrive prijela do Prahy, seznamili jsme se, pivo, prochazka na Petrin, spolecne zajmy, krasna anglictina, nezny hlas… Fakt, nalez Pochazela z Ukrajiny, mesta u rum. hranic. asi 2 roky jsme se obcas dopisovaly, studovala mezi tim v Budapesti, asi mela tam nejakeho kluka, urcite, tak krasna mlade vypadajici holka nemuze byt sama. Pak me i zvala k sobe, pry na nejakou konferenci. Ale melo to hacek: byl a jsem zadany. Proto jsem to nechtel nejak rozbihat, ale asi ji to jeste vic vzrusovalo, ta zdrzenlivost, ale bohuzel nevedela, proc. Pak jsem se v Praze stehoval, s tou puvodni byl zmatek. Tak jsem odjel za rodici na vychod, a domluvili jsme se v zime o vyletu do jednoho starovekeho mesta na zapadni Ukrajine. A tam to zacalo… Tento rok jsem casto jezdival na Ukrajinu, domluvil jsem tam nejake ksefty a pracovni cesty. Navstivili jsme spousty krasnych mest. Tak vzdelana a krasna zena, to je sila. Pracovala na univerzite. V lete jsme se vydali do Karpat pod stan. Jak jsme byli od sebe, tak porad skajp, sms, chat… Dalsich pulroku jsme se nesetkaly, neslo to u me pracovne. Pak mi oznamila, ze prijede na 2 mesice do Prahy, vyguglovala staz a stiko, a vyhrala to. Je to jasne, ze by to vyhrala, tak inteligentni zena. Ale pro me to byl problem. Predchozi vztah jsem neukoncil. Asi jsem miloval dve zeny, nebo te puvodni bylo mi spis lito, nebot to je třicitka a uz by chtela i dite. Jel jsem jeste parkrat na UA, ale probrat vse jsem se neodvazil. Mohl jsem ji tim nejen zranit, ale i zasahnout do kariery – dopisovala totiz dizertacku. Parkrat jsme se znova sesli na UA. A pak prijela do Prahy. Hned ji prislo divne, ze proc spolu nezijeme. Po par dnech jsem musel priznat, ze neni v mem zivote jedna zena. A bylo to slapnuti na nejbolestivejsi misto, asi jsem to nemel delat. Neco vymyslet, ale nepriznavat jiny vztah. Zahybal jsem kazde z nich. Probrcely jsme spolu cely vecer a noc, strasne psycho. Par dnu byla vyrizena, ale v Praze zustala. Den jsme travili spolu, snazili jsme se jako by nic, ale citil jsem, ze uz nemam tu duveru, co byla driv. Tak jsem se snazil ji zaridit aspon kulturni program, ruzna neobvykla mista a tak. Pak ji navic prisla z domu zprava, ze ji zemrel dedecek… Byl jsem vedle ni vetsinu casu, ale to uz nebylo ono. Pak puvodni zena odjela na dlouhodobou sluzebni cestu, chtela, abych jel s ni, ale rekl jsem, ze nemuzu, aspon mesic. Ten dalsi mesic jeste jsme se pohybovali Prahou, pak jsem ji doprovodil do Bratislavy = jela do Budapesti na nejake setkani se spoluzaky. Jeste jsme se jednou setkaly ve vlaku po ceste na UA, a to uz nedovolila na sebe ani sahnout. Coz chapu. A to jsme se videly naposled. Cele teto dva mesice jsem se choval jako idiot, mel jsem silene napady, treba je seznamit, jen tak, spolecensky se pobavit, i dalsi veci… Chyba za chybou z me strany, byl jsem uz uplne blazen. Jen jednou jsme pak telefonovali, pak ona blokovala moje cislo. Psali jsme se jeste v chatu, ale bylo to uz ni o cem, porad probirani umirajiciho pomeru. Dal vypla skajp, odhlasila me z fejsbuku, ze pry jen mejl. A lehce naznacila, ze ma nekoho jineho. Pred tydnem mi napsala, ze je ji neprijemne se mnou se bavit, ze chce na vse zapomenout, a ze lituje vseho (i kdyz pred tim ji nebylo lito), proto o sobe nic nesdeli. takze uz ani nevim, jak se ma, co dizertacka. Vim jen, ze asi odjizdi na rok do USA… A ja tu zustavam s puvodni, cekame dite. Chapu, ze se musim uklidit, starat se o rodinu, ze mit dve zeny najednou se neda. Ale milovat ano, i kdyz je to nestastna laska.

Anonym říká:

Krasny den vsem ctenarum:chtela bych vam taky povedet muj zajimavi pribeh…Bylo mi 14let kdyz jsem ho potkala na internetu,tvrdil mi ze mu je 26let,byla jsem mlada a asi i hloupa.Zacaly jsme si psat a telefonovat,jenze v te dobe me maminka pred nim chtela chranit a zakazovala mi ho:brala mi telefon a nepoustela me ven ikdyz vedela ze jsme od sebe zhruba 350km.Delala jsem rodicum naschvaly neucila jsem se a trucovala jsem.Jenze jednoho dne na internetu jsem dostala meil ve kterem bylo psano ze kluk se kterym si pisi a volam mi lze,hned jsem byla zvedava a zacla si z tou osobou psat.Dozvedela jsem se ze pritelovi nebylo 26 ale 33 a ze mi poslal falesnou fotku!!!tak kdyz mi vecer zavolal tak jsem se ho na to zeptala a on rekl pravdu a poslal mi sve prave foto nebyl hezky vlastne se mi vubec nelibil ale zvykla jsem si na jeho hlas a byla snim po telefonu a dopisech desna sranda.asi po roce jsme se sesli kdyz jsem jela do jeho meste na koncetr A TAM TO VSE ZACLO!prvni noc spolu sme si povidali a seznamovali se blize meli sme si tolik co rict ale brzy rano jsem musela jet domu od te doby sme si dalsich par mesicu volaly a pak knam zacal jezdit mamina mi presto zakatovala ze je na me moc starej atd.ale nedali jsme si porucit:petr mi hodne pomohl dostat moji rodinu z financni tisne milujeme se zijeme spolu i kdyz je o tolik starsi ale klape to i kdyz je dost zardlivi a diky tomu jsou caste hadky ale jsem mlada je mi necelich 18 a ma na co zardlit:).Letos spolu budeme uz 4vanoce delame spolecne vsechno mame psy kocoura a zijeme stastne takze rikam trpelivost trpelivost a zas trpelivost a ono to pujde hlavne neztracejte nadeji

Anonym říká:

rad bych pridal i svou zkusenost. Loni jsem odjel na erasmus do portugalska a tam jsem se seznamil s jednou italkou.Skoro celou dobu jsem byli jenom kamaradi,ale posledni dva mesice se neco zlomilo a my se do sebe beznadejne zamilovali,..jenže to je zrovna období,kdy se dva maji asi nejradsi a klidne bych rekl ze je to nejhezci obdobi ve vztahu.Bohuzel,po dvou mesicich erasmus skoncil a my resili jak to bude dal.Zkusili jsme to risknout a musim rict ze to zatim funguje: Vidame se jednou do mesice a behem doby kdy nejsme spolu tak pouzivame vsechny prostredky co tu byli psany. Mozna bych jeste doporucil,ze takovy vztah potrebuje budoucnost,druha polovicka musi mit aspon spetku jistoty ze nekdy v budoucnu budeme zit spolu delsi dobu nez jen par dni v mesici. Vyborna vec je treba navsteva bez ohlaseni,ale predem si to overte jestli je vase mila/mily/ doma..:-) samozrejme overit neznamena rict ze prijedu tehdy a tehdy-pak uz to neni prekvapeni..

Anonym říká:

mám taky vztah na dálku a zdá se mě že je lepší než mormální vztah. klape to mnohem líp a taky se na sebe víc těšíme a ten kretej říká že vztah na dálku nikdy nevíde tak se mílý.

Anonym říká:

Ahoj, naprosto stebou souhlasím, mam přitele a ten je z Hořic, kazdy vikend se nevidime protoze o tejdnu ma on i já moc prace oba pracujem a jedina moznost je se videt o vikendu, ale to taky vzdy nedopada, řikal mi ze mu to navadi ale ja se bojim ze mu to vadit bude, mela jsem i přitele s kterym sem byla sice jen rok a pul bydleli jsme spolu a mohu řict ze to kazdyden bylo jedno a to same, nevim jak komu ale me ten vztah na dalku vyhovuje…mej se hezky pa Monika

Anonym říká:

Ahoj, mel jsem vztah na dalku, ja cech tabor, ona slovenka poprad a vydrzelo nam to dva roky…Fungovali, jsme pres MSN, icq, facebook, smsky, telefonovani a dopisy. nikdy nezapomenu na okamziky kdy jsme se stretli po dlouhe dobe. Nezapomenutelne zazitky mam i co se tyka sexu, po dvou letech uz ale laska nebyla tak silna a nahradily ji hadky a spory, radeji jsme to ukoncili. V srdci mam porad ale prekrasny a silny pribeh jak trpet pro lasku… ;) vsem kteri jsou toho nazoru ze to nejde, ono to jde, pouze v pripade kdyz jsou obe osobnosti dost silne na to aby vydrzeli mnohatydenni a nekdy i mesicni odlouceni…paklize tohle zvladnete, jeste vyhrano nemate…jeste musite opravdu chtit vydrzet a delat vse pro to aby jste to vydrzeli. Me se to napriklad nepodarilo…Hodne stesti v hledani lasek na dalku :) kdyby nekdo kdokoliv potreboval poradit. (jiste a hlavne cenne zkusenosti prece jen z toho vztahu mám) tak mail ............zatim papa a drzte se :)


(EDIT: Zmazany mail ClanLord)

Anonym říká:

Johnny Sleeper říká:

Pokud se mohu vyjádřit za sebe, jsem sám takový vztah na dálku zažil, takže vím jaké to je. Pravda, sice jsem nebyl od své bývalé lásky vzdálený tisíce kilometrů jako autor toho článku, ale i tak to byla hrozná dálka. Měli jsme možnost se vidět jen jednou týdně a musím uznat, že jsem sám nevěřil tomu, že to vydrží. Nakonec to vydrželo pouze jen tři měsíce, ale uznávám, že to byly nádherné tři měsíce. Měl jsem několik vztahů i před tím, ale žádný se tomu na dálku nevyrovná. Ta touha, která se ve vás za celou tu dobu co nevidíte svoji lásku hromadí. Ta zvědavost, která celý ten vztah provází. To je vše nezapomenutelné. Ovšem na druhou stranu, ne každý to dokáže vydržet. Já bych to sice vydržet do doby než se uvidíme častěji dokázal, ale bohužel ona ne. Vyčítám jí sice jen způsob toho rozchodu, ale to je vedlejší, protože to co mi ten vztah dal, to co pro mě znamenal, to co mě naučil to nikdy nezapomenu. Každému doporučuji zažít vztah na dálku. Já po takové zkušenosti už vím, že bych do toho podruhé nešel, ale také už alespoň vím co přesně znamená vztah na dálku.

Anonym říká:

„vztah na dálku“ zní jako pojem dost obludně. Ale když ji miluješ vážně není co řešit. S mojí přitelkyní se známe dva a půl roku, jsme spolu tu samou dobu bez jednoho týdne. Poslední rok půl jsme přes týden vytíženi (v jiných městech každý zvlášť) a, jak by někdo řekl, vidíme se o víkendech. Já ale s oblibou říkám, že spolu bydlíme, a jen se přes týden nevidíme. Je to interpretaci, jak to sami cítíme a o pár maličkostech, které na ní v tom bytě čekají a co tam vnáší ona. Myslím že dost párů žije tak, že se skoro nevidí, a to jsou u jednoho města. Kolegyně třeba bydlí s partnerem, ale vzhledem k tomu, že on dělá v baru, vídají se vlastně ob víkend a někdy ve středu a čtvrtek. Ale žijí spolu, cítí svojí přítomnost, to že tam ten druhý patří. Já to mám taky tak, a myslím že jsme na tom lépe.

Problémy existují, ale nic co by se nedalo překlenout. Každopádně jde o přechodné období, cca 3 let. Podle mého názoru to dlouhodoběji fungovat prostě nemůže. To vědomí návratu do „normálna“ je určitě dost podstatné.

Anonym říká:

Mám vztah na dálku (cca 100km od sebe) Jsme spolu 3 roky a 8 měsíců, vídáme se skoro každý víkend. Sama za sebe i vlastně za nás mohu říct, že to funguje:). Samozřejmě, že jsme prošli a asi ještě projdeme mnoha krizovými obdobími, ale člověk musí věřit a neptat se sám sebe jestli to má cenu, musíte prakticky zakládat na budoucnosti a nebrat v úvahu žádné co by kdyby.. Chce to mít společné plány ať už jsou či nejsou reálné.. Máme před sebou ještě 2roky odloučení:)

Anonym říká:

super ja si pisi s milackem asi pres rok a to jsme od sebe 1800 km ziji ve svedsku.Mezitim sme se 3× rozesli a byl sem i nevernej virtualne 1× priznal sem si svoji chybu.Ona zije v cesku.Miluju ji a mrzi me jake sem udelal chyby ale ted na ni nedam dopustit je uzasna a me srdicko bije jen pro ni.Slysime se pres skype obden jeste jsem ji nevidel ale milujeme se.Proste tomu verim tak se clovek pripravuje na vztah v realite.Nemusime nic pred sebou skryvat.Parada

Kornela říká:

Do vztahu na dálku už bych nešla.Jsou chvíle,kdy je mi moc smutno,stýská se mi a ztrácím naději,že jednou budeme spolu.Jenže se máme tak moc rádi,že to nedokážeme ani jeden skončit.Trvá to dva roky.Dělí nás 475 km.Trávíme spolu každý třetí víkend,svátky a dovolenou.Samozřejmě si denně voláme a posíláme sms,ale není to ono.

Ps.vaca říká:

je pravda ze vztah na dalku neni takovi jako vztah na blizko ale ja se ridim pravidlem a heslem ze musim verit a prekonavat tezke situace kdyz je me smutno a to skoro deno dene se svou pritelkyni jsem 2 mesice videl jsem ji 2 krat moc k ni citim a taky me moc chybi a ja ji tak mlluju a neci se s ni nikdy rozloucit nejtezi trest plo me je nekde bit sam

johnyS říká:

to já mám taky vztah na dálku, jsme spolu 2 měsíce, ale sojí to vcelku zanic jí to asi vyhovuje ale já sme takovej a sem i tak zvyklej, že prostě tu holku musim vidět aspoň minimálně 3× tejdně a to se mi bohužel neplní pač ona pořád něco má a je to složitý prostě vztahy na dálku maj svoje kouzlo, ale i nevýhody…když jí miluješ není co řešit…Aspoň máme jistotou, že když nám to spolu vydrží že to nebude stereotyp, když se vidíme jen tak zřídka.

Komentujici říká:

Vztah na dalku nelze nikdy udrzet, pouze pomer. U vztahu na dalku se bud rozejdou, nebo sestehuji do jednoho mesta a maji „normalni“ vztah. Proc?

someonecz.blogspot.com/2007/10/vztah-na-dlku.html

Helena říká:

Ahojky, četla jsem si vaše příběhy a docela mě dojaly, tak jsem se sem rozhodla napsat svůj.Se svým přítelem jsme začali plánovat svatbu a pokoušeli jsme se o miminko.Když v tom nám přišla pozvánka k soudu. Můj přítel v březnu 2005 spáchal jeden trestný čin a až teď to začali řešit… Bohužel to nedopadlo dobře a přítel už měsíc je ve vězení. Když to dobře dopadne tak tam bude rok a půl a jestli ne tak 3roky.V den kdy odcházel se mi zhroutil celý svět.Uzavřela jsem se do sebe a ztratila o vše zájem.Jediný co mě drží jsou dopisy od něj.Teď se zoufale snažim najít kamarádku, s kterou budu moci občas poklábosit.Ale naštěstí mám rodinu, která se mě snaží podržet. Hodně z Vás si řekne, že by přítele kriminálníka nechtělo, ale když to všechno přijde tak rychle, že je to to poslední co člověkovi vadí.

PetraB říká:

Chvalim clanek! Mame s pritelem vztah pres pul sveta uz dva roky. Pomalu se nam to krati (uz jen 21 dni!!!) a budeme spolu…pry navzdy :) Vse, co popisuje autor delame taky. Bavi me vymyslet, cim ho prekvapit a jak, planovat spolecne chvile (ze zacatku jednou za pul roku, pak se nam postestilo videt se skoro kazde dva mesice)…Nejdulezitejsi je duvera (a nestydet se mu priznat, kdyz je Vam zle ze vsech tech predstav, ktere obcas cloveka prepadnou) a uprimnost. Drzim vsem palce, drzte nam je taky ;-)))

Bobeš říká:

Já jsem se svojí beruškou už téměř rok.Dělí nás od sebe něco málo přes 300Km , pro někoho šílený číslo. I já bych si nikdy nedovedl představit, že něčeho takovýho jsem schopnej. Začlo to psaním,intenzivnějším psaním,až závislostí.Častým voláním atd. Jednoho dne jsem se odvážil za láskou dojet. A od té chvíle jezdím pořád když mi to čas dovolí :) Plánujeme náš společný čas,každý den protelefonujeme několik hodin,jsme spolu v kontaktu neustále.Snažíme se řešit všechny problémy i ty méně hezké.Chce to obrovskou dávku důvěry.Chce to plánovat budoucnost a hlavně trpělivost a nejdůležitější je věrnost.Chce to odhodlání udělat pro toho druhého opravdu všechno a nezvdávat se cíle za žádnou cenu.Chce to hodně komunikovat. Takže láska na dálku opravdu jde!!Všude je spousta keců, že je to největší blbost, ale pokud má někdo obrovský štěští na svýho miláčka jako jsem měl já, tak se tomu nic nevyrovná a o to je vztah silnější než obyčejný vztah s někým ze stejného města. Miluju Tě broučku :-*

KrasnaMatisse říká:

Nam se pomalu blizi vyroci,jsme spolu dva roky a pres dalku.Nejprve muj mily pracoval rok v Londyne,a tedka je na Slovensku.Zatim to jde a nevidime zadne problemy,chceme tento rok zacit spolu zit a zacit myslet na spolecnou budoucnost.

kurkuma říká:

S pritelem spolu chodime pet let. V nasem pripade nam odlouceni prospelo. Po tolika letech se nam do vztahu zacal vkradat stereotyp a trochu nuda. Odjela jsem na rok na studijni pobyt do ciziny. Ted se na sebe nevyslovne tesime a jsme zase jako zamilovani. I sex je lepsi. -takze zalezi asi na tom jak vypadal vztah predtim, nam to vzdycky klapalo. Ale pokud bysme byli od sebe leta, tak pochybuju, ze to muze nekdo vydrzet. To se pak musi clovek rozhodnout, co je dulezitejsi – jestli kariera, nebo vztah…

Prcek říká:

Ja jsem ted bohuzel od svyho milacka pres pulku zemekoule a nevidela jsem ho uz skoro 4 mesice, vcera jsme meli 3 vyroci… Za mesic uz ho zas na dva tedny uvidim a pak to budem muset vydrzet az do kvetna. Moc mi chybi, je to strane tezky byt bez nekoho, koho milujete a kdo pro vas znamena svet. Verim ale, ze to spolu nejak zvladneme a treba pak nas vztah bude o to hezci, ze si budem navzajem vazit jeden druhyho a vedet, jak jsme pro sebe navzajem dulezity…

Adri říká:

vztah na dálku je někdy bolestné a hodně trápení jsem s přítelem už měsíc..vím je to málo ale toužím ho vidět…V tom stahu si musí dva duvěřovat A TO JE NA PRVNÍM MÍSTĚ DUVĚRA!!! svému přitely duvěřují a on mě všem držím palečky kdo tet tohle to prožívá

MM.II.AA říká:

taky mám s přítelem vztah na dálku a trvá to 4 roky…myslím si, že nás to spíš oddaluje…než naopak…je to těžký…a nikomu to nepřeju