Můj život s myomem - 1.díl

Děložní myomy jsou nezhoubné nádory, které vyrůstají z hladké svaloviny děložní stěny. Jsou nejčastějším gynekologickým nádorem a jedním z nejčastějších ženských onemocnění vůbec. Vyskytují se u 30–40% žen ve věku mezi 30 a 50 lety. Po přechodu se již myomy neobjevují nebo dokonce dochází k jejich zmenšení a nevyžadují již léčbu. Myomy jsou jednou z nejčastějších příčin gynekologických zákroků a nejčastější benigní indikací k hysterektomii (odstranění dělohy).

Velikost myomů kolísá od několika milimetrů až po desítky centimetrů. Podle umístění ve stěně dělohy rozeznáváme tři hlavní typy myomů:

1. submukózní (podslizniční)
2. intramurální (uvnitř stěny)
3. subserózní (pod zevním povrchem dělohy)
4. případně některé specifické varianty uložení.

Záludností myomu je to, že většina žen s menšími myomy je zprvu asymptomatická, tedy bez příznaků. S jejich růstem příznaky často přibývají, po menopauze se myomy obvykle spontánně zmenšují (podléhají involuci) a většinou již nevyžadují léčbu. Jako klinicky významné lze označit takové myomy, které způsobují obtíže, jsou objemné (u solitárních cca nad 3–4 cm, u mnohočetných zvětšují-li dělohu více než odpovídá II. měsíci gravidity) či nápadně rostou nebo vyskytují-li se u ženy mladé s neuzavřenou reprodukcí, zvláště pak u žen sterilních či infertilních.

Symptomy v příčinném vztahu k děložním myomům lze rozdělit na:

1. krvácivé – nadměrné a prodloužení menstruační krvácení, krvácení mimo cyklus, chudokrevnost.
2. bolestivé – bolestivá menstruace, chronická bolest v pánvi bez závislosti na cyklu, bolest při pohlavním styku
3. jiné.- pocity těžkosti či nadmutí/zácpa, problémy s močením, poruchy plodnosti či problémy donosit plod, hrozba potratu

A nyní můj příběh

Na gynekologii jsem začala pravidelněji chodit cca od 23 let, protože mě dosti trápily záněty. Antikoncepci jsem v té dobře nepotřebovala, protože jsem s nikým nechodila. Pak se to ale změnilo a tak jsem začala brát HA – nejdříve Regulon, ale kvůli přibrání 12 kg za rok a půl jsme po poradě s lékařem změnili na Yadine. Ale ani to nebylo to pravé a tak jsem nakonec HA vysadila úplně. Doktory sice nemám ráda, ale na gynekologické prohlídky jsem chodila pravidelně, přece jen zdraví má člověk jen jedno. Všechny výsledky byly v pořádku až do března 2006, kdy mi byly zjištěny špatné stěry a já následně prodělala plastiku děložního čípku, neboť stěry ukázaly – CIN III, tzv. prekanceróza – viz.můj předchozí článek Jak jsem prodělala konizaci.

Tehdy jsem si říkala, že jsem měla štěstí, že se vše odhalilo relativně v pořádku a já dalších 6 let žila v pohodě. Bohužel v roce 2012, pří další preventivní kontrole, se situace změnila. Paní doktorka mě vyšetřila jako obvykle, ale ještě mě požádala, abych si lehla na lehátko, že mi udělá UZ. Už to mě bylo trochu podezřelé, protože to nikdy neudělala, ale nevěnovala jsem tomu nějak větší pozornost.

Paní doktorka se dlouho dívala do monitoru a pak mi sdělila diagnózu, kterou jsem nečekala – submukozní myom o velikosti 3 cm. Neměla jsem o tomto žádné informace a spletla si dokonce myom a cystu. Paní doktorka mi vysvětlila rozdíl mezi cystou a myomem a oznámila mi, že zavedeme znovu půlroční kontroly a budeme myom sledovat.

Samozřejmě, že jsem přišla domů a první co bylo, sedla k internetu a začala hledat další informace o tomto onemocnění. Bohužel na internetu se člověk spíš dozví ty špatné zkušenosti pacientek a tak jsem radši dál nehledala. Nicméně představa hysterektomie v mých 33 letech, kdy jsem neměla ještě děti, neboť jsem prodělala 2 potraty a zatím jsme toto odložili, mě moc nenadchla. Snažila jsem se užívat přírodní medicínu – maliník, tabletky obsahující indol-3-karbinol, ale bohužel myom se návštěvu od návštěvy, pomalu ale jistě zvětšoval.

Paní doktorka mě připravovala na to, že vzhledem k velikosti myomu, který se při kontrole před půl rokem rozrostl na velikost 5×6 cm mě hysterektomie asi nemine. O všem se mělo rozhodnout na další kontrole, která měla být v září 2014.