Některé nebezpečné mýty o lásce a manželství

1. Mýtus – Pokud se dva mají opravdu rádi, tak se pak vždycky shodnou, a neexistují hádky.

Tato představa o lásce je skutečnosti dost vzdálená. Láska nemá prosto nic co do činění s „nedělní bábovkou, pokojem a radostí domova“. Jsou časy klidu, ale také časy plné konfliktů. Klid panuje jen po tu dobu, kdy každý dělá to, co od něj ten drahý očekává.

Lidé jsou příliš různí ve svých názorech a očekáváních na to, aby mezi nimi mohla panovat vždy jen shoda. Nějaká ta rozmíška není nic špatného. Právě naopak! Může dát vztahu nový vzlet a přispět k tomu, aby se oprášil letitý nános prachu. Vyjádření přání je právem a také povinností každého partnera. Pokud je nevznese, tak potom druhý neví, jak na tom je, a nemůže se s tím ani vypořádat.

Žádný z partnerů však nemá nárok na to, aby ten druhý naplňoval jeho přání. Má-li partnerství zůstat zachováno a má-li úspěšně fungovat, musí být každý z partnerů ochotný ke kompromisům a vycházet vstříc. Dobré partnerství žije z trvalé výměny vzájemného plnění tužeb. Plní-li se trvale jen přání jednoho partnera, vztah se rozbíjí. Partnerství lze přirovnat k zahradě. Je třeba o ni pečovat a sledovat, co potřebuje, aby nesla ovoce a přinášela radost.

„Tichá“ partnerství jsou podezřelá a nebezpečná, neboť se oba partneři ukolébávají jistotou, že vedou dobré partnerství. Většinou však již jeden partner vyslovil svou vnitřní výpověď a orientuje se navenek, anebo je nespokojený a nedává to volně najevo. Je možné, že jednoho dne dojde k explozi, které nikdo nerozumí: buďto se zhroutí nebo zdánlivě bezdůvodně vyprovokuje obrovskou hádku.

2. Mýtus – Když se už dva lidé vezmou, tak se ten druhý změní.

S touto nadějí se bere mnoho mužů a žen. Jen zřídkakdy se však naplní. Naopak. Manželství většinou odhalí ještě více vlastností, které někdo nemá zrovna rád.

3. Mýtus – Ve dvou je život hezčí a člověk je šťastnější než když je sám.

To může být, ale pravidlem to není. Problémy přicházejí zpravidla až poté, co se lidé vezmou. Manželství je jen samý rozkvět a pád, a radost a frustrace se navzájem střídají. Neočekávejte, že život bude automaticky hezčí a šťastnější jen proto, že někoho milujete. Případnější je zjištění: ve dvou se žije jinak než samotnému. Samotní máte tu výhodu, že můžete všechno provádět podle svých přání, ale nevýhodu, že se cítíte být ode všeho a příliš osamocení. Ve dvou můžete mít výhodu něco sdílet se svým partnerem, ale také tu nevýhodu, že musíte uzavírat kompromisy.

4. Mýtus – Na světě je jen jediný člověk, se kterým mohu být šťastná.

Faktem je: Lásku můžete zakoušet ke každému člověku, který Vám dává to, co chcete. Jestliže Vám partner přestane poskytovat to, co si přejete, pak ho také přestanete milovat. Potkáte-li někoho jiného, který Vaše přání splní, tak se do něj zamilujete. Je možné zamilovat se současně do více lidí než jednoho.

5. Mýtus – Když se dva milují, tak nikdy neudělají něco, co ten druhý nemá rád.

To pak není láska, ale diktatura a nesnášenlivost. Láska znamená, že člověk zohledňuje své i partnerovy potřeby a že sjednává kompromisy. Je důležité vědět, že fakt, že partner udělá něco, co se mně nelíbí, neznamená, že už mě nemiluje. Z jediného počinu nějaké osoby nelze nikdy usuzovat na její obecný postoj.

6. Mýtus – Jestliže mě můj partner miluje, dovede mi má přání vyčíst z očí.

Aby tohle dokázal, musel by mít Váš partner jasnovidné schopnosti: Aby poznal, co byste od něj rádi dostali, musel by umět číst myšlenky. Jelikož však takový není, musíte mu říci, co od něj očekáváte. Možná mu to budete muset říci i vícekrát. Vy a Váš partner jste příliš rozdílní, abyste jeden o druhém mohli vědět, co kdo má rád a co nikoli.

7. Mýtus – Můj partner mě dělá (ne)šťastným.

Nikdo Vás nemůže oblažovat, a nikdo Vás nemůže činit nešťastnými. Jen Vy si můžete působit štěstí, a jen Vy si můžete přivodit nešťastnost. To, co určuje, jak jste šťastní, jsou požadavky, které kladete na svého partnera. Jestliže Váš partner na Vaše požadavky nepřistoupí, pak není on na vině, že jste nešťastní. Nešťastní jste jen proto, že nedostáváte, co žádáte a o čem se domníváte, že to musíte bezpodmínečně mít. Jestliže neakceptujete, že něco nemusí jít podle Vás, budete pak jen zklamaní. Nejjistější cesta, jak si přivodit nešťastnost, je, něco vyžadovat. Je lhostejné, za jak důležité něco pokládáte, nemusíte to získat, a druzí Vám to nemusí poskytnout.

Komentáře

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „OK“.

Anonym (věk: 17) říká:

Dobrý den, myslíte si, že je přijatelné, aby 17 letý chodil se 14 letou dívkou?Co okolí, zřejmě to bude špatné, zatím to tajíme.Ale nepište mi o věku, je mi jasné, co z něho vyplývá ze zákona, není to žádná děvka. Děkuji za odpověď

petmk říká:

Tři roky rozdíl je úplně v pohodě. Takže pokud vydržíte rok bez sexu, není problém.

Kotletka říká:

Jája říká:

Prdinek: vliv na něj teda nemám žádný, má svou hlavu…:-( Vždycky když mu něco řeknu, tak ihned má spoustu výmluv, proč ji tak nesnáší. A já mu musím dát za pravdu, protože v tom má rozhodně pravdu… Právě, že jeho mámě nic nezbývá, než jen aby s nim bojovala. Už spolu skoro ani nemluví… Ty jejich boje jsou strašně komplikované… To je jedno… Ale díky za odpověď!!;-)

Alenka říká:

Mám takový dotaz, ale začnu od začátku. Můj přítel (je mu 16) se absolutně nesnese se svou mámou. Nadává jí, hádá se s ní pořád a vůbec, je na ní pořád nepříjemnej… Moje máma mi pořád říká, že tak jak se kluk chove ke své mámě, tak se potom bude chovat i ke své ženě. Co je na tomhle mýtu pravda??? Děkuju moc za odpověď.

Prdinek říká:

Alenka: pravdy asi na tom bude dost, ale myslim, ze to lze vztahovat az na pozdejsi vek. 15, 16 let to jsou ty nejvic teleci roky. Clovek se osamostatnuje a nekdo to holt bere radikalneji a kazdou reakci rodicu bere jako vytku. Myslim, ze ho to prejde a muze mit vynikajici vztah nejen ke sve matce. Pokud mas na nej nejaky vliv, snaz se mu vysvetlit, ze jeho mama s nim urcite nebojuje. I pro ni je tezke zvyknout si, ze uz neni male dite, ktere je potreba neustale bedlive hlidat a jiste se ji obcas podari mit prehnanou obavu a reakci, ale, ze to urcite nemysli spatne a nebojuje s nim.

Prdinek říká:

v hlasovani chybi moznost, ze vsechny jsou stejne nebezpecne :-) Ostatne tak to zatim vyplyva i z vysledku – kazdy blud je nebezpecny. Jinak muzu jen potvrdit, ze souziti dvou lidi muze byt i hodne dramaticke a muze vyzadovat hodne tolerance, shovivavosti a schopnosti odpoustet chyby. Rekl bych, ze krome tolerance je hodne dulezita i snaha pochopit. Pokud totiz jen toleruji a nechapu, muze se rozpor casem kumulovat az do netolerovatelneho rozmeru. A pak uprimnost a vzajemna komunikace – viz „ticha“ partnerstvi. A jeste jednou odpousteni chyb – delame je vsichni, nekdo mensi a jini vetsi, ale temer vzdy vnimame jejich velikost rozdilne.

petmk říká:

Ze stejného důvodu jako Marek se zržuju hlasování. V každým vztahu je ze začátku mnoho novýho, partneři jsou do sebe zamilovaní a tento pocit samozřejmě časem slábne. Právě pak nastoupí to nejdůležitější. (Oba dva musí chtít být spolu, i za cenu kompromisu.) Pokud ve vztahu není přítelství, upřímnost a tolerance a pokud oba nechtějí vztah udržet i za cenu toho, že něco obětují, není to láska, ale utrpení. Pro oba.

Sapfo říká:

Souziti dvou lidi je strasne tezka vec. Kdyz je holce tak 15, tak vi presne jakeho chce partnera. Vetsinou se potom partner nejen lisi od odealu, ale nekdy je dokonce i opakem. A stejne ho milujeme. Stravit v partnerstvi delsi dobu je obcas opravdu valka, ale pak jednou zjistite, ze ten clovek, co haze ponozky pod postel a neuklizi po sobe je vlastne soucast vaseho domova…

Beránek říká:

Tyhle názory nejsou naivní a ovlivněné dobou. Vždycky je všechno ovlivněné dobou a stupněm poznání. Až Lvíček bude mít víc let a něco zažije, pochopí. Ideály jsou krásné a patří k určitému věku. Akorát, že život sám si dělá co chce. Záleží na každém, kterou cestou se vydá, co očekává, co dá a jak se s tím vypořádá pokud jeho očekávání a postoje nenajdou odezvu u druhých. Každému přináší pocit štěstí a spokojenosti něco jiného. Nic není jen černé nebo bílé. V podstatě záleží na úhlu pohledu.

Lvicek říká:

Jak Hurvinek o valce. Do jiste miry to je cele pravdive, ale ten pohled je tak egocentricky a rekl bych dnesni dobou ovlivneny, ze osobne se domnivam, ze sama autorka nevi o cem mluvi. Mozna ze jen sama hleda odpovedi na sve otazky.

Vzdyt zivot, laska, presvedceni a motivy .. to je prece o necem jinem nez o tom jestli me nekdo bavi nebo ne. Dneska spousty rozvodu je doslova z niceho. Vetsinou proto, ze manzelky nekde v televizi videli romantickou postavicku a kdyz se podivali na to co maji doma, tak spanikarila ..

Ale za to si partnerky, nebo partneri nemohou .. za to si mohou oba partneri. Za to jak svuj zivot nezkorigovali a skoncili v gauci s parkama u televize ..

Lidi ! Nebastete to tolik .. hmm ?

Marek říká:

V ankete je zrudne naivni jeden mytus jako druhy, vsechny stejne nebezpecne; proto logicky posledni bod, ktery by ovsem mohl znamenat i ze nebezpecny neni zadny. Takze radsi se zdrzim hlasovani a nedozvim se vysledky. Jinak to neni nic noveho, zhruba totez a vic se lze docist v utle a velmi zive psane Plzakove knizce „Dospelym vstup zakazan“; a vrele doporucuji ten zakaz prekrocit.