O rizicích hormonální antikoncepce a přirozeném porodu aneb Psychogynekologie

Článek pojednává o gynekoložce, která pracovala v porodnici, a nelíbilo se jí, jakým způsobem jsou vedeny porody, a jak se personál k rodičce chová. Její názory na antikoncepci a porod se lišily od těch oficiálních. Z porodnice musela odejít. K oboru se vrátila, když zjistila, že ženské potíže souvisejí s psychikou. Stala se průkopnicí psychogynekologie. K informacím o této lékařce, jejím odborným znalostem, názorům a zkušenostem přidávám také své vlastní poznatky.

Vizitka

• Helena Máslová se narodila 1. 5. 1968.
• Vystudovala 1. lékařskou fakultu UK.
• Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, poté na interním oddělení a v léčebně dlouhodobě nemocných.
• V roce 2008 založila Centrum psychosomatické péče.

Má 3 děti (17, 14 a 12 let).

V porodnici, kde gynekoložka Helena Máslová pracovala, panovala obava, že by si mohla při své službě řídit porody přirozeně, bez kapaček a nástřihů. Když viděla, že jakýkoliv jemnější přístup k ženě je vnímán jako nebezpečný, naštvalo ji to a začala o tom psát do médií. Do té doby šťourala jen do hormonální antikoncepce. Ale i u pilulek proti početí nechtíc šlápla do „vosího hnízda“. Její přístup nebyl ze strany kolegů a vedení příliš oceněn, tak šla na čas pracovat do jiného oboru.

K oboru se vrátila, když zjistila, že ženské potíže souvisejí s psychikou. Stala se průkopnicí psychogynekologie.

Hormonální antikoncepce je byznys

Došla k poznání, že pilířem prosperity farmaceutického průmyslu jsou antidepresiva a také hormonální antikoncepce.
Úplně na začátku pro sebe hledala nějakou vhodnou stránku na internetu a zjistila, že webová stránka antikoncepce.cz je reklamní plocha výrobce.
O antikoncepci se mluvilo jen v superlativech a její negativní účinky se ignorovaly, nikdo je nezkoumal v souvislostech.

Svět však není černobílý. Společnost nás dnes nutí do plánované reprodukce a jediný účinný, jednoduchý a snadno dostupný nástroj s tak vysokou bezpečností je právě hormonální antikoncepce.
Navíc se za ni platí, čímž motivujeme jiné, aby nám vysvětlovali, že jednáme správně. Někdy jsou ale takové pilulky opravdu nejlepším řešením.

Hormonální léčba zvyšuje riziko rakoviny prsu

Žena, která bere roky i desetiletí antikoncepci a pak dostane další hormonální zátěž pro stimulaci vaječníků při umělém oplodnění, může být ohrožena

Zpěvačka Anna K., které lékaři diagnostikovali rakovinu prsu, se domnívá, že svůj podíl na vzniku nemoci může mít dlouhodobá hormonální léčba, která jí měla pomoci otěhotnět. A lékaři připouštějí, že může mít pravdu. Estrogeny, které se během léčby tělu dodávají, totiž mohou zvyšovat riziko vzniku rakoviny prsu.
http://ona.idnes.cz/…/zdravi.aspx?…
Anna K. zveřejnila jen část toho, co prožila, ale zapadlo vše, co diagnóze předcházelo, včetně rodinné zátěže.

Rizika hormonální antikoncepce

Riziko trombóz a embólií při užívání hormonální antikoncepce je prokázáno, s rakovinou to tak snadné není. Statistika výskytu nádorových onemocnění prsu v západní společnosti každý rok stoupá a shoduje se s masovým užíváním antikoncepce a poklesem porodnosti i nekojením. V Čechách vynikáme jak v masovém předepisování antikoncepce, tak v počtu objevených prsních nádorů. A pacientky jsou stále mladší. Přitom se ví, že karcinom prsu ovlivňují hormony.

Největším zločinem je podávání hormonální antikoncepce mladistvým. Slečna měla párkrát nepravidelnou menstruaci, má akné, tak jí předepíšeme pilulky. Podávané hormony vyřadí z činnosti její vlastní systém a nahradí ho umělým cyklem s pseudokrvácením.
Přesně tyhle dívky jsou později typickými kandidátkami na neplodnost, se kterými se paní doktorka setkává ve své ordinaci. V patnácti letech dostaly antikoncepci, vysadily ji v osmadvaceti, ve třiceti se léčí na neplodnost a o dva roky později jdou na umělé oplodnění. Aby totiž menstruační cyklus dozrál, potřebuje čas. Reprodukční soustava zraje u každé ženy různě dlouho.

Kdy hrozí větší riziko při užívání hormonální antikocepce?

Když už se dívka pro prášky rozhodne, měla by si určitě nechat udělat genetické vyšetření srážlivosti krve. Takzvanou Leidenskou mutaci genu způsobující vyšší srážlivost mají u nás čtyři procenta (někdo udává až 7 %) lidí a to není málo na to, abych to byla právě já.

U žen s Leidenskou mutací se zvyšuje riziko tromboembolické nemoci 20–30krát.

V nejhorším případě může dojít i k embolii: http://www.novinky.cz/…embolie.html

Gynekolog by se měl před předepsáním antikoncepce důkladně poptat na rodinnou anamnézu (jaké choroby se vyskytují v rodině).

• Je riskantní nečíst příbalový leták
• Matky by měly říct dcerám o všech dědičných chorobách
• Je nebezpečné nejíst maso a vajíčka – lidé, kteří nejedí maso nebo aspoň vajíčka, mívají málo vitamínu B12. Ten je obsažen hlavně v mase a vaječném žloutku. Pomáhá metabolizovat homocystein, aminokyselinu, která se jinak hromadí v krvi a zvyšuje riziko vzniku krevní sraženiny.
• Nejvíce rizikové faktory jsou: Leidenská genetická mutace, vysoký protrombin, enzym MTHFR a homocystein.
• Hormonální antikoncepce není vhodná pro kuřačky.

Užívání jakékoli kombinované perorální antikoncepce přináší zvýšené riziko tromboembolického onemocnění ve srovnání se situací, kdy k užívání nedochází. Riziko je nejvyšší během prvního roku užívání.

Riziko je nižší než riziko tromboembolického onemocnění spojeného s těhotenstvím, které se odhaduje na 60 případů na 100 000 těhotenství. Žilní tromboembolické onemocnění končí v 1 – 2 % případů úmrtím.

Epidemiologické studie naznačují, že výskyt tromboembolického onemocnění u uživatelek perorální antikoncepce snízkou dávkou estrogenů (<0,050 mg ethinylestradiolu), se pohybuje mezi 20 až 40 případy na 100 000 žen/rok, ale toto odhadnuté riziko kolísá dle typu gestagenu. Výskyt tromboembolického onemocnění u žen, které neužívají perorální antikoncepci, je 5 až 10 případů na 100 000 žen/rok.

Vychází-li se ze souboru mladých žen, kde trombóza vznikla před 40. rokem života, lze zjistit, že 80 % žen před nástupem trombózy užívalo hormonální antikoncepci.

Riziko tromboembolických chorob v souvislosti s perorální antikoncepcí nezávisí na délce užívání a vymizí po ukončení užívání.

Zvláštní opatrnosti a zvýšeného lékařského dohledu je zapotřebí:

• u rizikových faktorů cévních onemocnění jako jsou např. kouření, zvýšená hladina krevních tuků, zvýšený krevní tlak nebo obezita, vyšší věk, výskyt cévních onemocnění v rodině, dlouhodobý pobyt na lůžku nebo rozsáhlý chirurgický výkon;
• vysoký krevní tlak (přetrvávající hodnoty 140/90 mm Hg);
• při cukrovce;
• při těžké depresi i v předchozím období;
• u nezhoubných nádorů prsu nebo při abnormálním nálezu na mamografu;
• při silném kuřáctví.

Obnovení prestiže panenství

Paní doktorka přednáší sexualitu na gymnáziu a snaží se těm sedmnáctiletým slečnám vysvětlit, že není kam spěchat, že ta panenská fáze má něco do sebe a že není zač se stydět, ba naopak. Ideální by bylo, kdyby se obnovila prestiž té latentní fáze sexuality, kdy si mohou užívat jeden druhého, aniž by nesli zodpovědnost za pohlavní život.

Podle průzkumů souvisí začátek pohlavního života dívek s jejich sebevědomím. Čím méně ho slečna má, tím dřív začíná. Je tedy třeba posilovat jejich sebevědomí. Měly by vědět, že nemusí, nepotřebují, že si rády počkají až dozrají, pak si k sobě najdou odpovídajícího kluka. Nezřízený hlad po lásce vychází z nedostatečného zázemí v rodině, partner má suplovat lásku rodičů.

Je kondom nutný každopádně, protože chrání proti AIDS?

AIDS je seriózní strašák, ale důležitý je poměr zdravého strachu a důvěry. Obavy úzkostných matek, které svým dcerám „očkují“, že sex valící se na její dceru ze všech médií, je něco nebezpečného, něco, před čím je třeba se bránit, způsobují zase jen zmatek.
Výsledkem je vyděšená puberťačka, která ví, že by to měla dělat, ale zároveň, že je to strašně nebezpečné a musí dodržet nejrůznější opatření.

Přehnaná odpovědnost vede k oddalování mateřství

Mladá žena je přehnaně zodpovědná, takže zatímco její máma se prostě zamilovala a vdala, ona po studiích vystřídá pár partnerů a před třicítkou chytne paniku, že už snad nikdy nezaloží rodinu. Pak se konečně vdá, jenže nemůže otěhotnět. Nevěří nikomu a nejméně sobě.

Tlak na nebezpečí a zodpovědnost úplně umrtvuje přirozené mateřské pudy. Možná je daleko přijatelnější, že nechtěně otěhotní osmnáctiletá dcera, porodí zdravé dítě a třeba i dostuduje. Někdy může být i snadnější skloubit vysokou školu s dítětem, než zvládat potomka a rozjetou kariéru.

Těhotenský stres a úzkost

Jakmile dívka naočkovaná rodinou proplula úzkostí ze sexu, dostává se do soukolí těhotenského stresu. Namísto aby pasivně přijímala energii, kterou řídí příroda, stal se z jejího těhotenství zápas. Porod je cíl a ona překonává překážky. Musí projít sérií stresujících prohlídek. Běhá co týden na vyšetření, žije v napětí, jak dopadne ten který test. Přitom, když na to přijde, nemusí k lékaři vůbec, pokud nechce. Dostane sice vynadáno, že je nezodpovědná, označí ji nejspíš za asociála, ale má na to právo.

Jak zvládnout přirozený porod?

Hlavně věřit sobě i systému, že porod je normální a že ho zvládnu a zároveň o něm něco vědět.
Dřív si své zkušenosti ženy sdělovaly v rodinách, dneska na všechno potřebujeme experty. Až vznikl dojem, že když nebudu mít expertní přípravu, tak snad ani neporodím. Důležitá je veselá klidná mysl a zdravý rozum. Když paní doktorka pracovala v porodnici, ležely tam těhotné Romky. Chodili za nimi jejich partneři a souložili s nimi. Zkušenější porodník jí tehdy vysvětlil, že sperma obsahuje prostaglandin, který usnadňuje dozrávání děložního hrdla a působí tak jako přírodní lék. To je lidová tradice, založená na biochemickém základě.

Masírování hráze je jako prevence nástřihu hráze také určitě v pořádku, docela dobře funguje i homeopatie, předporodní koktejly, které mají vliv na krvácivost, působí proti trémě a úzkosti, tlumí porodní bolesti…
No a samozřejmě pohyb, který usnadňuje sestup hlavičky do porodních cest.

Jak vlastně přirozený porod probíhá?

Přirozený porod je normální, tedy bez zásahů z venku a bez léků. V posledních desetiletích se ale normálním porodem stal lékařem řízený, medikalizovaný porod, a i ten se různě měnil. Jeden čas bylo normální podávat rodičkám opiáty, ale rodily se přidušené děti, protože opiáty tlumí dechové centrum. Pak se zase dávala neuroleptika, takzvaná plegomatická směs, po které měly některé rodičky halucinace. Jeden čas bylo běžné kurtovat ženy do třmenů v poloze na zádech. Normální bylo sterilní zarouškování ženy jako při operaci. Normální jsou dodnes nucené porody s protržením plodových obalů a s infuzí oxytocinu. Normalita se mění, obvyklý teď dokonce začíná být porod císařským řezem.
Normální by však měl být pořád ten původní přirozený porod a ostatní by měly být jen doplňkové.

Měl by být každý tatínek u porodu?

To je individuální. Ale poslední dobou panuje názor, že otec, který není u porodu, je špatný, protože nesdílel dostatečně bolest porodu a nenastartují u něj včas otcovské instinkty. Společnost tak na otce neviditelně tlačí, že si ani nedovolí protestovat. Ne vždy je to pro ně příjemné a ani samotnému porodu často neprospějí.

Otec u porodu by měl být pro ženu oporou, povzbuzením, měl by projít kurzem přípravy k porodu, aby mohl ženě aktivně pomáhat, ne jen porodu aktivně přihlížet v roli diváka.

Patří k přirozenému porodu dula?

Dula je super, dělá práci, na kterou nemocniční sestra nemá čas a není za ni placená. Uklidňuje ženu, dá jí napít, namasíruje záda, pokud ji bolí, hlídá její klid a pohodu. (Dula je dobré řešení, pokud ženě při porodu nemůže pomáhat nebo si na to netroufá její manžel nebo partner).
Porodníci je však často nemají rádi. Dula je totiž další cizí element, který porodníka rozptyluje. Pro lékaře by bylo ideální, kdyby mu nikdo nekoukal pod ruku, ženě se zapnuly nohy do třmenů a dostala kyslíkovou masku, aby nemohla křičet ani mluvit.
Jak může dula u porodu pomoci si můžete přečíst zde: http://www.rodina.cz/clanek8453.htm

Porod v porodnici provází spousta rušivých vlivů

Rutina, která porod provází, narušuje přirozený proces, a tak se není třeba divit, že proto některé ženy zvolí intimitu domácího prostředí, aby si uchránily porodní zážitek. Moje přání je, aby bylo možné porodit přirozeně a intimně v porodnici, což se nyní zdá jako neřešitelné dilema.

Dřív byl běžný nástřih hráze u všech prvorodiček, je opravdu nutný?

Nástřih hráze, tak ten se dělá hlavně proto, že žena rodí na zádech. V takové pozici se hlavička dere přes hráz těžko.
Žena by měla mít možnost rodit v takové poloze, která jí lépe vyhovuje – např. v dřepu, v kleku aj.

Je bolest při porodu nutné tlumit? Dnes je v módě epidurál…

Při přirozeném porodu dochází ke změně vědomí. V bdělém stavu pracuje mozek hlavně na frekvenci beta vlna, zatímco při orgasmu, při přechodu do spánku nebo právě při porodu převládají alfa vlny. Mozková aktivita se změní, žena se dostane do stavu změněného vědomí. Bolest končí ve starých mozkových strukturách, které porod řídí, zatímco šedá kůra mozková má být utlumena. Bolest rodička vnímá, ale nezanechává v ní emoční stopu. V momentě, kdy porodí a vědomí se vrátí do normálu, už si bolest nepamatuje. Pokud je ale rušena, probíhá porod za bdělého stavu a ona vnímá bolest naživo. Ukládá se jí do emoční paměti a přesně si pak pamatuje, co strašného se jí dělo.

U epidurální porodní analgesie je obtížné odhadnout ten pravý moment podání. Když se dá moc brzy, porod se nepřiměřeně prodlouží, děložní stahy se zastaví, žena nespolupracuje a vzrůstá riziko, že porod skončí zase operativně. Mám za to, že každý zásah do porodu je jen důsledkem toho, že něco „neběželo“ dobře. Kdyby paní rodila normálně, nepotřebuje epidurál.

V některých zemích je dnes „v módě“ rodit císařským řezem

Některé ženy si přejí porodit operací. Strach z toho, že porod nezvládnou, je někdy tak obrovský, že je pro ně císařský řez záchranou.
Na císařský řez musí třeba i manažerka, která chce porodit v 9:30 a není schopna unést pasivní nejistotu, potřebuje mít nad děním kontrolu.
Dále ženy, pro které je jejich tělo a jejich sexualita směnitelnou hodnotou, chodí na spinning, třikrát týdně do posilovny a jejich svaly za žádných okolností nepovolí.
Operace čeká také naopak obézní paní, která má sedavé zaměstnání a nedokáže zapojit břišní stěnu do kontrakcí.
Přibývá extrémů, pro které přirozený porod opravdu není.
Pokud je ale nastávající maminka zdravá, není důvod podstupovat operaci, která je pro matku i dítě rizikovější než normální porod.

Inspirováno články:
http://ona.idnes.cz/…lecnost.aspx?…
http://www.zdn.cz/…oncep-142312
http://www.novinky.cz/…embolie.html
http://www.lekarna.cz/…x21-tablety/