Virová hepatitida A

Akutní zánětlivé onemocnění jater, u kterého bývají vyznačeny zvláště příznaky gastrointestinální a chřipkové, méně kloubní, kožní a nervové. Vyskytuje se v různých klinických formách s ohledem…

l. Původce – agens

Virus hepatitidy A (HAV) z čeledi Picornavirus, rod Heparnavirus, odolný vůči vlivům zevního prostředí (ve zmrazeném stavu přežívá léta). Je inaktivován pětiminutovým varem, autoklávováním, LTV zářením, dezinfekčními prostředky (např. chlorovými preparáty, formalinem, kyselinou peroctovou).

2. Klinický obraz a diagnostika infekce

Akutní zánětlivé onemocnění jater, u kterého bývají vyznačeny zvláště příznaky gastrointestinální a chřipkové, méně kloubní, kožní a nervové. Vyskytuje se v různých klinických formách s ohledem na klinické příznaky a výsledky laboratorních vyšetření. Často, zejména u dětí, probíhá onemocnění inaparentně, asymptomaticky. Závažnost onemocnění stoupá s věkem. Onemocnění nepřechází do chronicity. Výjimečně se vyvine fulminantní forma hepatitidy, která může končit úmrtím.

Diagnóza je stanovena na základě klinického obrazu, epidemiologické anamnézy a laboratorních nálezů biochemických a zvláště sérologických. Sérové protilátky anti-HAV IgM lze stanovit v akutním stadiu onemocnění a mohou přetrvávat 4–6 měsíců po začátku onemocnění. K jejich detekci jsou používány komerční soupravy ELISA a RIA.

3. Výskyt

Na celém světě, sporadicky i v epidemiích, více v rozvojových zemích. Postihuje především děti a mladé dospělé. V ČR je v posledních 5 letech hlášeno průměrně 1000 onemocnění virové hepatitidy A ročně (nemocnost 10/100 000). V důsledku příznivého dlouhodobého trendu ve vývoji nemocnosti vzrostlo procento vnímavé populace. Tato skutečnost je příznivá pro případný vznik menších i větších epidemií. Vzrůstá počet onemocnění u osob s rizikovým chováním i počet importovaných onemocnění.

4. Zdroj – rezervoár

Infikovaný člověk, případně infikované opice (např. šimpanzi v laboratořích).

5. Cesta přenosu

Fekálně-orální přímo od osoby k osobě nebo nepřímo kontaminovanou vodou, potravinami, předměty, vzácně krví.

6. Inkubační doba

14–50 dní, nejčastěji okolo 30 dní.

7. Období nakažlivosti

Ve stolici je virus přítomen 1–2 týdny před a 1–3 týdny po začátku onemocnění (výjimečně popsáno až 6 měsíců), v krvi v druhé polovině inkubační doby a na začátku onemocnění.

8. Vnímavost

Všeobecná, imunita po onemocnění je celoživotní.

9. Principy terapie

Symptomatická terapie, režimová opatření (zvl. dieta).

10. Epidemiologická opatření

1. preventivní
   • zvyšování osobní i celkové hygieny, zdravotní výchova
   • zajištění zásobování nezávadnou pitnou vodou a ochrana potravin před kontaminací
   • výběr a kontrola dárců krve k zabránění parenterálního přenosu
   • aktivní i pasivní imunizace
2. represivní
   • včasná diagnóza a izolace nemocného na infekčním oddělení
   • hlášení onemocnění
   • protiepidemická opatření v ohnisku: ohnisková dezinfekce, zvýšený zdravotnický dozor po dobu 50 dní od izolace nemocného, vyloučení osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné z těchto činností na dobu 40 dní (poslední dva body se nevztahují na osoby s ochrannými titry protilátek anti-HAV IgG), pasivní imunizace, příp. aktivní imunizace