HIV a jeho léčba - jaká je realita?
V poslední době narůstá v ČR počet nakažených HIV. Odborníci se shodují, že příčinou je neopatrnost, podcenění rizika v neposlední řadě, přesvědčení o tom, že HIV/AIDS se dá léčit. Jak je to ale ve skutečnosti? Opravdu existují léky, které virus HIV dokáží zničit?
Jak funguje virus?
Než se pustíme do rozboru léčby, dovolte krátkou exkurzi do světa nemocí. Existuje celá řada mikroorganismů, schopných napadnout člověka. Porovnejme si nyní dva typy, virus a bakterii.
Bakterie
Relativně jednoduchý je boj proti bakteriím. Bakterie je totiž živý organismus se vším, co k tomu patří. Je dostatečně odlišná od buněk tělu vlastních a imunitní systém nemá s jejím nalezením problém. Když je invaze tak silná, že imunitní systém přestává invazi bakterií zvládat, stačí dodat antibiotika. Ty jsou jakýmsi selektivně působícím jedem, který zasáhne pouze buňky, které nejsou tělu vlastní. Díky metabolismu bakterie není problém jed dostat dovnitř. Mechanizmus působení se může lišit, může například bakterii zabít. Ale účinná je například i látka, která zastaví jejich množení a imunitní systém se musí vypořádat pouze se snižujícím se počtem bakterií.
Viry
O poznání složitější je boj s viry. Ty si lze představit jako jakési semena. Po zasazení do vhodné buňky „vyklíčí“, tedy zapojí svou genetickou informaci do napadené buňky a přeprogramují ji, aby produkovala kopie původního viru. Ty pak napadají další a další buňky. Během reprodukce je virus nejzranitelnější.
Viry existují dost dlouho na to, aby si ostatní organismy na Zemi proti nim vybudovaly ochranu. Virus má obvykle na povrchu jakési výrůstky, pomocí kterých identifikuje buňku, kterou může napadnout. Podle nich může být virus identifikován imunitním systémem a podle nich viry rozlišují i vědci. Každý z nás asi už někdy slyšel o chřipkových virech H5N1, AH1N1, H3N2,… To jsou právě označení typu a počtu těchto výběžků. Když se na ně naváže vhodná protilátka, virus je neškodný. Pak už ho může imunitní systém zlikvidovat. Nepříjemnou vlastností řady virů je schopnost měnit svůj povrch. Takto může i virus, který tělo několikrát identifikovalo a zničilo, ujít pozornosti imunitního systému.
Další způsob, jakým se dokáže tělo bránit před virem, je likvidace napadené buňky. Napadenou buňku vyhledá makrofág, „spolkne“ ji, stráví a předá imunitnímu systému zpracovaný antigen.
Virus HIV
HIV je problémem hned z několika důvodů, nejen svou podstatou. Prvním jsou hostitelé – buňky imunitního systému. Místo toho, aby jej likvidovaly, používá je virus k vlastnímu množení. Pochopitelně, že napadená buňka má problém plnit svou funkci. Takže po nějaké době nestojí viru HIV nic v cestě.
A je zde i další problém. Když se jej pokusí imunitní systém zničit, pošle do napadené oblasti další buňky. Ty jsou pak napadeny a roznesou virus do celého těla – vlastně tak zjednoduší viru HIV práci.
Obranný mechanismus se za několik desítek let, kdy jsou lidé vystaveni viru HIV, nestačil vyvinout, čímž narážíme na třetí problém.
A je zde i čtvrtá komplikace v léčbě a prevenci. Oproti tomu již existují dva základní kmeny viru HIV a dále se mohou měnit.
Preventivní očkování
Proti řadě virů se dá očkovat. Proti viru HIV ale očkovací látka není a podle výzkumníků v dohledné době ani nebude. Neexistuje totiž žádný mechanismus v těle, který by se s tímto virem dokázal přirozeně vypořádat, a tak ani není co jednoduše naprogramovat, že zrovna tento fujtajbl je nebezpečný. Tělo by to maximálně vzalo na vědomí, ale nic s tím dělat nemůže.Takže je potřeba hledat jiný princip a to zabere odhadem několik desítek let.
Léky na HIV
Pozitivní zprávou je, že existuje skoro 30 různých léků na infekci HIV. Tím ale všechny dobré zprávy končí, Nedokážu totiž člověka zbavit viru HIV, jenom viru trochu komplikují život.
Současné léky dokážou pouze likvidovat napadené buňky a bránit tak viru v množení. Tím se o něco prodlouží život (řádově z několika desítek měsíců na několik desítek let). Ale nic není zadarmo, lék musí likvidovat tělu vlastní buňky. Je tedy toxický i pro ostatní lidské buňky. V principu se jedná o chemoterapii. Stejně, jako u rakoviny a se stejnými vedlejšími účinky. Nevolnosti jsou při léčbě pouze drobnou nepříjemností ve srovnání s tím, co se děje uvnitř těla. Jed totiž pomalu likviduje i další tkáně.
První na řadě je mozek. Nervové buňky jsou nejcitlivější, a tak působení jedu poznají v první linii. Navíc se buňky v mozku v dospělosti nemnoží, takže vedlejším účinkem takových léků bývá často roztroušená skleróza. Na tu taky neznáme léčbu.
Jed se musí nějak dostat ven z těla. Na odbourávání jedů se specializují játra, na jejich vylučování ledviny. Dá se tedy předpokládat, že i tyto orgány zažijí svoje… A různou měrou bude zasaženo celé tělo. Takže terapie, kterou bych určitě nechtěl zažít.
Jeden vyléčený pacient
Před časem zazněla v tisku zpráva o HIV pozitivním pacientovi, kterého vyléčila transplantace kostní dřeně. Jednalo se ale o kombinaci HIV a leukémie. Virus HIV byl ve formě, která vyžadovala určitý typ hostitelských buněk. Při transplantaci kostní dřeně zkusili lékaři použít kostní dřeň od dárce, který měl jiný typ buněk, na která se tento konkrétní druh viru HIV nedokázal navázat. Výsledkem bylo, že po 20 měsících od transplantace nebylo v jeho těle po viru HIV ani stopy.
Je to ale jen jeden případ a řešení, kdy se náhodou povedlo díky rakovině krve vyměnit imunitní systém. Používání uměle vyvolané rakoviny k léčbě infekce asi nebude vzhledem k rizikům a závažnosti patřit k ideálním řešením. I kdyby se tato léčba rozšířila, dokázala by teoreticky vymýtit pouze jeden kmen viru HIV za předpokladů, že virus nezmutuje a se stoprocentní úspěšností ji podstoupí úplně všichni, kdo jsou tímto kmenem nakaženi. Takže tudy cesta patrně nepovede.
Shrnutí na závěr
Je pravda, že několik desítek léků na virus HIV existuje, ale mají nepříjemné a nebezpečné vedlejší účinky. Navíc neléčí trvale. Na vývoj léku si budeme muset ještě několik let počkat a i když je možné, že dnes nakažený člověk se léku dožije, díky chemoterapii z něj ale v té chvíli může být troska se selhávajícími játry, napojená ve sterilním stanu na umělou ledvinu a neschopná formulovat souvislou větu. Čtenář si jistě sám odpoví na otázku, zda má v takovém stavu léčba smysl a není lepší prevence.
V současnosti je nejlepší, co se dá proti viru HIV podniknout, notoricky známá prevence. Nespat s neznámými lidmi, se známými důsledně používat ochranu a sex bez kondomu si nechat pouze do monogamního vztahu. V ideálním případě omezit sex jen na monogamní vztah bez „úletů“. A samozřejmě, vyvarovat se injekčního užívání drog…







Anonym říká:
Zdravím, měl bych jeden dotaz. Vím co je to HIV a AIDS a jaký je mezitím rozdíl, jak se přenáší a podobně. Ale nikde jsem se nedočetl, zdali se může u člověka projevit tato zhoubná nemoc bez toho aby se někde nakazil? Popřípadě, když budu mít stálého a věrného partnera, je i přesto možné, že se nakazíme? Prosím o odpověď problému znalého člověka. Děkuji.
ClanLord říká:
Nie same od seba to len tak nevznikne.Rozsiahlejsia odpoved tu uz padla pred asi rokom v jednej diskusii dovolim si ju citovat.
Jej autorom je Petmk: „Vezmi si velkou sklenici. Dej do ní dobře propraný písek. přidej jednu dobře vypranou akvarijní rostlinu. A všechno zalej vodou o teplotě 22°C a dej na stůl. Jaká je podle tebe šance, že v tom bude za týden plavat rybička bez toho, že by ji tam někdo vypustil? A navíc že to bude už existující druh?“
Cela diskusia na toto tema je tu http://www.sexus.cz/…vnim-nemocem hned na vrchu stranky od otazky uzivatelky s nickom Sarinka608.
Anonym říká:
Moc díky za odpověď a za odkaz na diskuzi ;-)! Pročetl jsem si ji. Doufám, že nevadí, že odepisuju sem, ale abych si to shrnul, takže nakazit se můžu jen od již nakaženého člověka, potažmo od jeho věcí, které nakažený člověk použil, či používá ano? Ještě jednou díky za odpověď ;-)!
Anonym říká:
A nevíte jestli se přenáší virus i lízáním pochvy, bez sexu? v případě že by byla nakažená žena a muž byl zdravý.
bublina říká:
Víme.
daggy24 říká:
ČEŠTÍ VĚDCI OBJEVILI ZPŮSOB, JAK ZASTAVIT AIDS http://www.novinky.cz/…it-aids.html
Anonym říká:
Dobrej článek až na dvě blobsti:
„Stačí dodat antibiotika. Ty jsou jakýmsi selektivně působícím jedem, který zasáhne pouze buňky, které nejsou tělu vlastní.“
Ničí i některé druhy „dobrých“ buněk.
„A samozřejmě, vyvarovat se injekčního užívání drog…“ A neinjekční užívání drog nevadí? :D
petmk říká:
„Nejsou tělu vlastní“ neznamená, že jsou pouze škodlivý. Ale znamená to, že ATB zabijí o několik řádů víc škodlivých mikroorganismů, než tvých vlastních buněk. Navíc, existují přece selektivní ATB, který ničí jeden konkrétní okruh mikroorganismů, např. kvasinky a pro ostatní je skoro neškodný. Po zdecimování mikroorganismů je nevymlátíš do posledního, ale něco málo zbude. Užitečný se namnoží, protože na ně imunitní systém neútočí a mají klid. Nepřátelských je málo a imunitní systém získá převahu ;-) jenom je potřeba dřív, než se ty užitečný namnoží, na ně nespolíhat. že třeba předají plnou dávku hormonů z HA do krve atd. Ale to už nemá s HIV co do činění, takže nemělo cenu to v článku pitvat. Jinak by z něj byla tlustá knížka.
Ohledně užívání drog to závisí na úhlu pohledu. Z hlediska rizika nákazy (nejen) HIV je to nejhorší, co můžeš udělat. Například ve slinách je tak málo viru HIV, že když někomu půjčíš jointa, nenakazí se. Pokud vám oběma nekrvácí dásně, ale to už je extrémní případ. Po spolknutí tablety se taky HIV nenakazíš, při šňupání taky ne… Z jinýho úhlu pohledu, třeba z pohledu vyšetřovatele, který hledá lumpa, co kvůli prachům na jednu dávku zmlátil stařenku do bezvědomí, je úplně jedno, jaksi nakonec tu dávku aplikuje…
Anonym říká:
neinjekcne uzivanie drog v tomto pripade nevadi. virus sa prenasa krvou atd. teda pokial si nepichnes po nejakom HIV pozitivnom tak je to v ,,pohode,, :)