Kniha: Vagina – manuál pro majitelky

Když jsem držela tuto knihu v rukou poprvé, neubránila jsem se rozpakům a pocit studu mi zpočátku bránil ji otevřít a začíst se. Přeci jen, ač žijeme ve 21. století, v televizi nám pobíhají nahotinky v hlavním vysílacím čase, spoustě žen (bohužel!) činí stále velký problém otevřeně hovořit o věcech přitom tak přirozených, jako je milování, menstruace či menopauza.

Pro všechny ty z nás je jako stvořená kniha Vagina – manuál pro majitelky. Celé dílo je počinem začínající spisovatelky Elizabeth Toppové a její matky Carol Livotiové, jež celý svůj život zasvětila gynekologii. Právě to, že se na tvorbě knihy podílela ženská lékařka, jí dodává jakýsi punc toho, že informace, jež jsou v ní napsány, nejsou jen planá slova do větru, nýbrž vycházejí z dlouholeté zkušenosti a praxe dr. Livotiové. Obě autorky se již v úvodu pohoršují nad tím, že kvůli rozpakům způsobených prudérní výchovou mnoho již dospělých žen nezná své vlastní tělo z oné „spodní strany“, a předkládají proto seznam „základní výbavy“ každé ženy, tedy výčet ženských zevních i vnitřních pohlavních orgánů, to vše doplněno obrázky. Při čtení úvodní části mě napadlo, že to samé píší i na příbalovém letáčku k tamponům a snad všichni podobné povídání najdeme ve starých sešitech biologie, nicméně souhlasím, že pro pořádek bylo dobré do knihy zahrnout i tuto kapitolu.

Další část knihy popisuje téma pro mnoho žen jistě citlivé, a to návštěvu gynekologa. Zde se slova chopila dr. Livotiová, která podrobně popisuje, jak by měla prohlídka probíhat, k čemu jsou dobré jednotlivé postupy a co se při nich používá za nástroje. Takže to, co do vás doktor strká, to nejsou lžíce od bot, to je poševní zrcadlo :)

Několik stránek knihy je věnováno i údržbě, čili správné hygienické péči nejen o mušličku, ale i o její okolí, tedy močové cesty a konečník. Myslím si, že spousta žen v dnešní době tápe, jaká míra starání se o zevní pohlavní orgány je normální, co je běžný výtok a co už ne, a mnohdy je jejich péče tak úzkostlivá, že si samy škodí. Stejný názor zastávají i autorky knihy, a tak mi jen dovolte citovat: „Nepleťte se, každý rozkrok na konci dne páchne. Čím více stresující a náročnější byl den, tím více páchneme.“ Tímto nechtějí dámy naznačit, že bychom se snad měly přestat mýt, ale to, abychom se nestresovaly přílišným sebepozorováním a hledáním problémů tam, kde nejsou.

Následující kapitola nás od problematiky hygieny přenáší k tématu o poznání příjemnějšímu, a tedy k sexu jako takovému. Zde se mi velice líbí postoj autorek, které si ani v nejmenším nehrají na mravokárce a katy, ale upozorňují, že jedině monogamní vztahy a použití prezervativu ženám zaručí pohlavní zdraví. Další řádky věnovaly jednotlivým sexuálním praktikám, jako milostná předehra, klasická vaginální soulož, masturbace, orální či anální sex. Neočekávejte však „návody“ bod po bodu stylem „co, jak a proč“ máte provádět, aby to bylo „správně“. Autorky především nabádají, abychom k milování nepřistupovaly jako ke složité matematické úloze, ale braly ho s vtipem a nadhledem. Stejný přístup zvolily i k otázce „Kde je můj orgasmus?“ a k pomoci ženám a dívkám, kterým dělá problémy dosáhnout vyvrcholení. Radí nedělat z toho vědu a vydat se cestou slastného sebepoznání.

K sexu samozřejmě patří početí, a tak logicky i otázka toho, jak mu zabránit. Tématu všech dostupných druhů antikoncepce proto byla zcela oprávněně věnována celá kapitola. Osobně jsem byla velice zvědavá na postoj dr. Livotiové k hormonální antikoncepci. Co si budeme nalhávat, jistě mnoho z nás, žen, má buď osobní zkušenost, nebo slyšelo o ženách, jimž pilulky zahýbaly zdravím, ovšem lobby ze strany farmaceutických firem je tak velké, že doktoři raději o vedlejších příznacích a případném dopadu na organismus mlží. Proto jsem byla mírně zklamaná, když autorka především vyzdvihuje přednosti umělých hormonů a vedlejší účinky odbývá jaksi mimochodem. Zdůrazňuji však, že se v žádném případě nechci stavět do role odborníka, jedná se o můj osobní postoj, který se nemusí nutně shodovat s názorem autorek ani Vaším. Dostatečný prostor je v knize věnován i pohlavním chorobám, velice citlivému tématu potratů, problematice neplodnosti i menopauze. Zajímavá je i kapitola Třináct mýtů a pověr v gynekologii. Některé jsou poměrně přežité (např. že se v pochvě může něco jen tak ztratit), některé zase docela odvážné, např. tvrzení, že tolik diskutovaný bod G vlastně neexistuje. Tedy autorky píší, že se v oněch místech standardně nenacházejí žádné mimořádné krevní cévy nebo nervová zakončení. Takže si mohou dát pohov všechny ženy, které hledaly, a nenašly :)

Víte, jaký je rozdíl mezi intramurálními, submukózními, stopkatými a parazitickými myomy? Buďte klidní, já taky ne… Ale dr. Livotiová to ví a rozhodně není skoupá se o to s námi ve své knize podělit. Seznam onemocnění vaječníků, vejcovodů, dělohy, čípku a pochvy, jejich příznaků a následné léčby je více než úctyhodný, když uvážím, že se jedná o knihu určenou laické veřejnosti a nikoli o lékařskou publikaci.

Po přečtení celé knihy jsem se cítila zase o kousek vzdělanější v oblasti ženského těla. Jako velmi dobrý nápad shledávám formu založenou na vzájemném vtipném doplňování matky a dcery, prokládaném útržky jejich rozhovorů nebo zajímavostmi ze světa a historie. Skvělé je na díle to, že se autorky nestaví do role vševědoucích odbornic, nýbrž se prezentují především jako ženy, jichž se popsané problémy také dotýkají, a tak máte po přečtení již pár stránek téměř pocit, jako byste si vlastně povídala s kamarádkou u kávy. Knihu Vagina – manuál pro majitelky mohu proto doporučit jak mladým dívkám, které se sexuálním životem teprve začínají, tak i ostříleným „harcovnicím“, které mají zájem dozvědět se nenásilnou a humornou formou něco nového z nevyčerpatelné studnice tajů sexu a věcí s ním spojených.