Pornografie v posledních 50 letech - 2. díl

V minulém díle jsme se seznámili s obdobím let 1966 až 1990. V té době v Československu byla pornografie trestná a vše podstatné se odehrávalo jaksi mimo. Záznamová technika byla pro většinu lidí nedostupná a veškerý obchod měl pod palcem stát, tištěná média neexistovala. Skončili jsme právě v okamžiku, kdy se vše začalo měnit. Takže se podívejme, co se stalo, když se změnila společenská pravidla.

1990 – Velké změny

Během roku 1989 sice odstartovaly změny, ale byly spíše organizační. Teprve v roce 1990 se naplno rozjely změny legislativy a postupně se uvolňovala atmosféra. Pro nás je důležité, že v rámci společenských změn

• Došlo k otevření hranic. Najednou bylo možné obchodovat se zahraničím.
• Bylo možné založit firmu a podnikat. Kdokoliv, kdo našel díru na trhu, měl odvahu a sehnal peníze na rozjezd firmy, měl najednou příležitost se uživit tím, co na trhu chybělo.

Ihned v červnu 1990 tak mohl začít vycházet první český erotický časopis, Lákavé Erotické Osvěžení- LEO, který ostatně vychází dodnes.

Rozvoj podnikání ovšem nastal i v jiných oblastech, například v dovozu spotřební elektroniky, kde najednou ceny klesly. Společně s růstem platů se najednou do domovů začala dostávat dříve luxusní a nedostupná technika – videa a satelitní přijímače.

V letech následujích se, tehdy už ČSFR, z pohledu erotiky a pornografie plně globalizovala. A tento trend nezastavilo ani rozdělení státu.

1991 – City Realex

Hned další rok byla založena firma City Realex. Pokud vám název nic neříká, sexshopy její sítě Erotic City už jste patrně viděli. Nevím, zda byli první, ale rozhodně byli mezi prvními a dodnes jsou největší. Kromě hraček samozřejmě prodávali i porno, a to jak tištěné, tak i na VHS. Později se přidali i další prodejci.

Video kabinky

V sexshopech se porno nedalo jen koupit nebo vypůjčit. V některých se začaly objevovat i video kabiny. Šlo o malé kabinku, velikostí i provedením připomínající WC. Uvnitř plastová stolička, televize, papírové utěrky, odpadkový koš a pomocí tlačítek volba až ze 16 programů. Z nich se obvykle tak šest přetáčelo a někdy byl problém najít něco, na co měl člověk náladu. I tak pro ty, co neměli jinou možnost, zůstalo 20 Kč za 30 minut prakticky bez soukromí jednou z mála možností, jak se k takovým filmům dostat.

Nutno dodat. že například zmíněný EC nikdy kabinky neměl – budovali si pověst luxusu a hekajcí, masturbující zákazník v překližkové bedně s nahlas puštěným pornem tento dojem z čistoty a decentnosti poněkud kazí.

1993 – TV Nova získala licenci

Doposud všechno vysílání odbavovala Československá televize. V tomto roce se připravovalo rozdělení federace a vysílaly se u nás čtyři programy. F1 byl hlavní, federální okruh. Dále ČTV pro budoucí ČR a STV pro budoucí SR. Posledním byl program OK3, který byl koncipován jako mezinárodní, ale s mizerným pokrytím. Na televizním trhu nebyla prakticky žádná konkurence, a tím ani motivace přinášet zajímavé filmy.

Vznikem TV Nova a udělením licence se vše změnilo. Rozpadem federace dva programy zůstaly ČT, třetí si zabrala Nova a začala od dubna 1994 nabízet divácky atraktivní obsah, aby přitáhla diváky a inzerenty.

Jak to, mimo pátečních večerů, kdy běžely Deníky červených střevíčků nebo Emanuela, ovlivnilo trh s pornem? Jednoduše, zvedlo to poptávku po nahrávání pořadů, které lidé nestíhali, a tím přibylo v domácnostech videorekordérů. Lidé si současně zvykli na lepší obsah, než nabízela do té doby ČST, a začali jej vyžadovat.

Videokazety ovšem byly drahé. Díky povinné ruštině na školách do roku 1990 měl málo kdo schopnost porozumět západním filmům, které byly v originálním znění a připravovat české znění pro málo kopií se prodražilo. Jak přibylo přehrávačů, zvedla se poptávka a cena klesla někam na 300 – 500Kč za film.

I tuto cenu však akceptoval málo kdo. Přece jen, kdo by utratil takovou částku za film, na který se podívá maximálně 3×? Rozjely se tak videopůjčovny. Proti dokladu totožnosti a 20–50Kč se dal na 24 hodin nebo na víkend půjčit film na kazetě. A v každé videopůjčovně byl koutek, obvykle za závěsem a cedulí „vstup od 18 let“, kde se dalo půjčit porno.

1994 – Bohem Production

V tomto roce si Ivana Mattei založila produkční firmu která se zabývala točením porna, Bohem Production. I tato firma funguje dodnes, zastupuje u nás zahraniční producenty, natáčí lechtivé filmy a pořádá konkurzy na herce a herečky.

Naše herečky si získaly poměrně velký věhlas (za všechny například Paula Wild, Sylvia Saint nebo Karol Goldnerová

1995 – Uvedení DVD na trh

Samotný standard VHS trpěl řadou nectností. Technická kvalita byla mizerná, u klasického VHS jen 200 bodů na řádek a u S-VHS 400. Kvalitou se to ani neblížilo TV vysílání v SD. Navíc se každým přehráním zhoršovala kvalita, kazety byly náchylné na poškození a jejich používání bylo velmi nepraktické díky přetáčení a obtížnému vyhledávání.

Těchto nectností se zbavil nový standard pro domácí video – Digital Versatille Disk. Který navíc nabízel díky jednodušší mechanice levnější přehrávače a volbu z několika jazyků. Po úvodních rozpacích, kdy video půjčovny požadovaly vratnou zálohu 500Kč za DVD se poměrně rychle tento formát stal standardem. VHS byl najednou zastaralý a za směšnou cenu, dokonce i za pár stovek v bazaru. Kdo ještě neměl video a stál o ně, tak najednou nemusel ani šetřit, ani škemrat o půjčku… Porno z půjčoven se tak stalo zase o něco dostupnější.

Shrnutí

Mezi lety 1990 a 1995 se podařilo nejen zlegalizovat pornografii (až na tu dětskou, zoofilní a podobně), ale poskytovat ji veřejnosti, i když starší osmnácti let. V televizi nic nebylo, tedy mimo satelitního vysílání a soft erotiky v noci. Při vypůjčení VHS nebo DVD byl nutný doklad totožnosti, stejně tak, jako si obsluha v sex shopu kontrolovala, že do kabinek nelezou děti. Dospělí ale po těchto pěti letech naráželi už jen na jedinou překážku – dojít s pornem k pokladně, nebo vejít do sex shopu. A takto spokojeně systém fungoval několik dalších let.

Celou dobu, popsanou v tomto článku, jsem úmyslně vynechal něco, co se v té době nezdálo být pro tento systém hrozbou, ale přesto fakticky tyto distribuční kanály zlikvidovalo. A na tuto skrytou hrozbu, o které v té době asi neměl nikdo tušení, se podíváme pro přehlednost příště.

Předchozí díl najdete zde: Pornografie v posledních padesáti letech – 1. díl

Následující díl nejdete zde: Pornografie v posledních padesáti letech – 3. díl